Knihy
Vzácné knihy
Podpisy
František Žákavec
O českých výtvarnících

František Žákavec
O českých výtvarnících : stati, přednášky a návštěvy

1920 | Nakladatelství Jan Štenc

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehké oděrky

Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.

Další varianty

	Stav Dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.	~~129 Kč~~
	Stav Dobrý PODPIS	Skladem pro e-shop Odešleme do 31. 7.	LETO26: 72 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehké oděrky
Vazba:	pevná
Počet stran:	xxvii, 444
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 5. 2026 11:42
Číslo položky:	1766176

O autorovi

František Žákavec

František Žákavec byl český historik umění, profesor Univerzity Komenského v Bratislavě. František Žákavec pocházel ze starobylého chodského rodu, s kořeny doloženými do roku 1654. Byl synovcem regionálního historika Emila Tšídy . Vystudoval původně romanistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a jako stipendista v letech 1899–90 studoval na pařížské Sorbonně. Tam se prohloubil jeho zájem o výtvarné umění. Studia dokončil v Praze, kde byl ovlivněn zejména přednáškami T.G. Masaryka a F.X. Šaldy a vitalistickou filosofií Henri Bergsona. Po studiu nastoupil jako suplent na reálce v Praze na Žižkově a pak působil jako středoškolský profesor v Plzni, Mladé Boleslavi a v Praze-Karlíně . Historií umění se intenzivně zabýval od roku 1918. V letech 1919–1920 byl redaktorem časopisu Volné směry. Ve 20. letech patřil do vlivné společnosti historiků umění Šestka v Praze. K jeho přátelům patřil Josef Šusta. Habilitoval se na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde od roku 1924 působil jako profesor dějin umění. Od roku 1933 byl dopisujícím a od r. 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk . Spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby . Ve 30. letech podpořil stavbu památníku bitvy u Domažlic, která však nakonec nebyla realizována. Zemřel v Praze ve věku 59 let. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Hlavní doménou Žákavcových vědeckých zájmů bylo české umění 19. století v jeho historických souvislostech, zejména generace Národního divadla. Detailně se zabýval dílem Františka Bílka, Mikoláše Alše, Josefa Mánesa, a zejména Maxe Švabinského. Měl literární nadání a vybroušený styl, kterým ve své generaci vynikal. Jeho kultivovaného slovního projevu si cenil také Jan Mukařovský. Zajímal se o staré světové umění ...

Více od autora