Antonín Tejnor, Miroslav Roudný, Běla Poštolková
O české termonologii

1983 | Nakladatelství Academia

Stav

Dobrý

lehce opotřebovaná obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	119 s., tb
Jazyk:	česky
Edice:	Malá jazyková knižnice
Vydání:	vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 3. 2024 9:14
Číslo položky:	783783

O autorech

Antonín Tejnor

Antonín Tejnor byl český lingvista, bohemista a překladatel z němčiny. Narodil se Litovicích v rodině Antonína Tejnora , úředníka Československých státních drah a starosty Litovic v letech 1930–1945. Vystudoval jak pedagogickou, tak i filozofickou fakultu UK v Praze. Postupně se stal předním odborníkem v oblasti jazykového vzdělávání na středních školách, středních odborných školách a středních odborných učilištích. Kromě jazykovědných časopisů přispíval i do odborných periodik z jiných oblastí . Od roku 1961 začal pracovat v Ústavu pro jazyk český a působil zde také jako vedoucí terminologického oddělení. Dlouhodobě přispíval do časopisu Naše řeč a v letech 1974–1972 byl redaktorem tohoto časopisu. Je autorem řady učebnic a odborných článků publikací, věnoval se rovněž překladům dobrodružných příběhů německých autorů.

Více od autora

Miroslav Roudný

Miroslav Roudný byl český jazykovědec, který se věnoval především terminologii. Narodil se v roce 1919 v Praze a vyrůstal na Žižkově. Po ukončení studia na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v pražském Novém městě se věnoval bohemistice na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byla zprvu předmětem jeho zájmu dialektologie oblasti východních Čech. Tento jeho zájem pramenil částečně také z toho, že s rodinou Roudných byl spřízněn i jeden z nejvýznamnějších českých jazykovědců, Jan Gebauer. Byl ženat a byl otcem dvou dětí, syna a dcery. Zemřel v roce 2004 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jako jazykovědec působil celý život zejména v oblasti terminologie. V popředí jeho zájmu tedy stála nejen praktická stránka terminologie různých odvětví lidské činnosti , ale i její hlubší kontext a kořeny. Tedy jakým způsobem jsou názvy v jednotlivých odvětvích tvořeny, přejímány, jak se vyvíjejí a jaký je jejich "život" v rámci češtiny jako celku. Od roku 1950 působil v Ústavu pro jazyk český. Byl ovlivněn dílem rakouského terminologa Eugena Wüstera i odborníků z tehdejšího Sovětského svazu a chápal profesi terminologa „nejen jako praktickou péči o odborné názvosloví , ale také jako nauku, popř. teorii o tomto druhu pojmenovacích prostředků a jejich uspořádání“. Aktivně se podílel na tvorbě a zavádění nových odborných termínů do češtiny, zejména v oblastech hutnictví a hornictví, dalších technických, strojírenských a stavebních oborech, a v několika dalších odvětvích. Měl mimořádný rozhled a disponoval až encyklopedickými vědomostmi. V sedmdesátých letech dvacátého století byl členem Názvoslovné komise ČÚGK a podílel se na její práci zejména v oblasti odborné terminologie ke standardizaci geografických jmen, ale i v mnoha dalších oblastech díky svým rozsáhlým vědomostem. Jeho působení přesahovalo i na pole mezinárodní – Československá terminologická ...

Více od autora