Giosue Carducci
Nový výbor básní - (1880-1903)

1904 | Nakladatelství nákladem J. Otty

Svazek obsahuje výbor z básní G. Carducciho v překladu Jaroslava Vrchlického a tři prózy ruského autora Fedora Sologuba: Dva Gotikové, V zajetí a Človíček, v překladu S. Minaříka. Svazek obsahuje výbor z básní G. Carducciho v překladu Jaroslava Vrchlického a tři prózy ruského autora Fedora Sologuba: Dva Gotikové, V zajetí a Človíček, v překladu S. Minaříka.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	169
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Vrchlický
Edice:	401402. svazek ed. 401402. svazek ed. Světová knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 3. 2023 11:16
Číslo položky:	526429

O autorovi

Giosue Carducci

Giosuè Carducci byl italský básník a literární kritik, v letech 1860 až 1904 profesor italské literatury na univerzitě v Bologni, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1906. Giosuè Carducci začal psát poezii již v dětství pod vlivem antických vzorů, brzy v ní však začal uplatňovat revoluční tendence . Studoval ve Florencii a v Pise, vystupoval jako radikální republikán a antiklerikál sympatizující se socialistickým a dělnickým hnutím a odpůrci Rakouska-Uherska v něm viděli vzor svých osvobozovacích tendencí. Sjednocení Itálie roku 1870 mu dalo nové umělecké možnosti a prohloubilo jeho básnickou inspiraci. Po setkání s královnou Margheritou roku 1878 se přiklonil k monarchii a umělecky ke klasickému realismu . Brzy je označován za národního klasika a nejvýznamnějšího básníka jednotné země. Vedle skladeb básnických by Carducci také neúnavným badatelem na poli literární historie a vynikajícím vydavatelem a komentátorem starých klasických děl italské literatury. V letech 1860 až 1904 byl profesorem na univerzitě v Bologni. Vysokého ocenění se dočkal i v aktivní politice, stal se čestným občanem v Bologni a roku 1890 byl zvolen do senátu. Nejvyšší literární ocenění v cizině, Nobelovu cenu za literaturu udělenou mu „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“ , nemohl již pro nemoc v prosinci roku 1906 osobně převzít a o dva měsíce později zemřel. Od roku 1859 byl ženatý s Elvirou Manicuciovou, měl tři dcery a jednoho syna....

Více od autora