Jaroslav Seifert, Jaroslav Heyrovský, Alfred Bernhard Nobel
Nobelova cena : historie Nobelovy nadace : laureáti Nobelovy ceny 1909-1996 : čeští laureáti [Jaroslav Heyrovský, Jaroslav Seifert]

1996 | Nakladatelství Psychiatrické centrum

Publikace je úvodním svazkem celého projektu a vyšla k připomenutí stého výročí úmrtí Alfreda B. Nobela . Informuje českou veřejnost o životě A. Nobela a historii a současnosti jím založené nadace. Přináší přehled o laureátech Nobelovy ceny ve všech pěti odměňovaných kategoriích v období od roku 1901 až do roku vydání… publikace . Jedna z kapitol je věnována českým kandidátům na Nobelovu cenu za literaturu a nominaci V. Havla na Nobelovu cenu za mír. Zvláštní místo je věnováno českým laureátům Nobelovy ceny prof. Jaroslavu Heyrovskému a básníku Jaroslavu Seifertovi , neboť v době udělení této prestižní ceny byla tato pocta v obou případech tehdejšími oficiálními místy záměrně přehlížena. U obou laureátů jsou uvedeny české překlady autentických textů vydaných Nobelovou nadací ve sborníku „Les Prix Nobel 1959“ a „Nobel Prize 1984“ , obsahující krátký životopis laureáta, jeho přednášku, „laudatio“ člena Nobelova výboru, které představuje laureáta na slavnostním ceremoniálu, a přípitek, který tradičně pronáší čerstvě jmenovaný nositel Nobelovy ceny na banketu pořádaném na stockholmské radnici. K oběma kapitolám je připojen dodatek autorky, který dokresluje portrét laureáta a líčí peripetie jeho života v českých poměrech. Kniha je doplněna řadou dokumentárních fotografií. Publikace je úvodním svazkem celého projektu a vyšla k připomenutí stého výročí úmrtí Alfreda B. Nobela . Informuje českou veřejnost o životě A. Nobela a historii a současnosti jím založené nadace. Př…ináší přehled o laureátech Nobelovy ceny ve všech pěti odměňovaných kategoriích v období od roku 1901 až do roku vydání publikace . Jedna z kapitol je věnována českým kandidátům na Nobelovu cenu za literaturu a nominaci V. Havla na Nobelovu cenu za mír. Zvláštní místo je věnováno českým laureátům Nobelovy ceny prof. Jaroslavu Heyrovskému a básníku Jaroslavu Seifertovi , neboť v době udělení této prestižní ceny byla tato pocta v obou případech tehdejšími oficiálními místy záměrně přehlížena. U obou laureátů jsou uvedeny české překlady autentických textů vydaných Nobelovou nadací ve sborníku „Les Prix Nobel 1959“ a „Nobel Prize 1984“ , obsahující krátký životopis laureáta, jeho přednášku, „laudatio“ člena Nobelova výboru, které představuje laureáta na slavnostním ceremoniálu, a přípitek, který tradičně pronáší čerstvě jmenovaný nositel Nobelovy ceny na banketu pořádaném na stockholmské radnici. K oběma kapitolám je připojen dodatek autorky, který dokresluje portrét laureáta a líčí peripetie jeho života v českých poměrech. Kniha je doplněna řadou dokumentárních fotografií.

Stav

Dobrý

trochu odřené desky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	91
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085121883
ISBN:	9788085121889
Edice:	137. svazek ed. 137. svazek ed. Zprávy
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 2. 2023 13:23
Číslo položky:	493714

O autorech

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora

Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959. Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd. V rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Jeho studia částečně přerušila první světová válka, kdy sloužil jako zdravotník. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou a měl dvě děti, Jitku Černou a Michaela Heyrovského , oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd. Narodil se v Praze v rodině Kláry a Leopolda Heyrovských jako čtvrté z pěti dětí. Měl tři sestry, Kláru, provdanou za ...

Více od autora