Václav Lucemburský
Netoužím po ráji

Václav Lucemburský

Václav Lucemburský, někdy zvaný Český byl vévoda lucemburský , brabantský a limburský . Proslul jako dlouholetý mecenáš kronikáře a básníka Jeana Froissarta a také sám jako básník. Skládal milostnou trubadúrskou poezii – je autorem 79 básní. Český překlad jeho lyrických básní od Gustava Francla nese název Netoužím po ráji. Narodil se jako třetí syn českého krále Jana Lucemburského a jeho druhé choti Beatrix, dcery Ludvíka Bourbonského a to císařským řezem, který přežila i jeho matka Beatrix a hovoří o něm vlámská kronika Brabantsche Yeesten. Snad jako poděkování za tento zázrak dostal jméno Václav, jméno zemského patrona obvyklé v přemyslovské dynastii. Otec jej chtěl oženit s dcerou římského císaře Ludvíka IV. Bavora, ale z plánovaného sňatku sešlo z důvodu vzájemného rozkolu obou panovníků. Druhé zásnuby sjednala již ovdovělá Václavova matka Beatrix s brabantským vévodou Janem III. Zásnuby s poněkud starší ovdovělou Johanou Brabantskou, dědičkou Brabantska a Limburska, proběhly ve Václavových deseti letech . 17. května 1351 byla podepsána sňatková dohoda a samotný obřad se konal v březnu 1352. Ačkoliv se Václav stal otcem několika levobočků, s Johanou děti neměli, byť jejich manželství zřejmě bylo harmonické. Dle dobové klášterní kroniky platil za: Měl dobrý vztah se svým starším bratrem Karlem IV., navzájem se podporovali a stejně tak pomáhali svým francouzským synovcům, synům Jitky Lucemburské v době po bitvě u Poitiers. Zemřel údajně na lepru a pochován byl v klášterním kostele cisterciáckého kláštera Orval v nynější Belgii, kde je dodnes zachován jeho náhrobek. Posledním přáním lucemburského vévody bylo, aby jeho srdce poslali manželce. Václavovým dědicem v Lucembursku se stal jeho synovec Václav IV.; v Brabantsku a Limbursku nadále vládla Johana, která pod tlakem burgundského vévody Filipa Smělého přijala za dědice svého prasynovce Antonína...