William Blake byl anglický malíř, básník a tiskař. Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý, dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu. Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake . Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním. Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem. Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka . Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický. Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon. Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem ...

Giovanni Battista Tiepolo, také Giambattista Tiepolo , byl jedním z nejvýznamnějších benátských malířů pozdního baroka. Proslul zejména jako mistr nástropních maleb a dekoratér. Giambattista Tiepolo pocházel ze zámožné benátské rodiny. Jeho učiteli malířství byli Gregorio Lazzarini a Sebastiano Ricci. V jeho díle však rozpoznáme také vliv dalších významných benátských malířů, a to nejen Tiepolových součaníků, jakým byl například Giovanni Battista Piazzetta, ale především benátských malířů šestnáctého století: Paola Veronese, Jacopa Robustiho zvaného Tintoretto, Jacopa Bassaniho a Tiziana. V roce 1717 jako samostatný malíř vstoupil do malířského cechu. Roku 1719 se G. B. Tiepolo oženil s Marií Cecilií Guardi, sestrou malířů Francesca a Giovanniho Guardi, s níž měl devět dětí. Synové Domenico a Lorenzo se též věnovali malířství . Nedosáhli ovšem otcova věhlasu. Pracovali v otcově dílně a pomáhali mu při velkých zakázkách. Zpočátku pracoval Tiepolo především v horní Itálii . Pro významnou benátskou rodinu Dolfinů vytvořil ve dvacátých letech několik prací, které vzbudily velký ohlas a přinesly mu další zakázky. Získal si jméno rychlostí své práce i tvůrčí invencí. Při práci na freskách využíval pomocníky, ale přípravné kresby a návrhy zhotovoval sám. Kromě nástěnné výzdoby církevních staveb a paláců tvořil i samostatné obrazy . Už jako vyhlášený freskař byl v roce 1750 povolán knížetem-biskupem Karlem Philippem von Greriffenklau do německého Würzburgu k výzdobě biskupské rezidence. Během tří let zde vytvořil nástěnný cyklus v Císařském sále, oltářní obrazy pro zámeckou kapli a nástropní fresky. Stropní malba nad schodištěm s námětem Alegorie planet a kontinentů o rozměrech asi 19 x 33 m patří mezi jeho mistrovská díla. Mytologické výjevy zde propojil s portréty současníků, včetně sv...

Anglický malíř, portrétista.