Petr Hořec , redaktor, autor publikací o divadle, filmu a hercích, autor rozhlasových cyklů a metodické příručky o práci s knihou. Po absolvování nižšího reálného gymnázia a obchodní akademie studoval externě po čtyři semestry FAMU, obor dramaturgie. Působil jako výpomocný člen souboru divadla Uranie, byl členem Stálého divadla měst pohoří orlického v Rychnově nad Kněžnou a Vesnického divadla. V dubnu 1946 se stal externím spolupracovníkem Československého rozhlasu. Tam vznikl základ všech jeho knížek, když před mikrofonem zpovídal herce z jejich profesních i osobních zážitků. Je autorem rozhlasových cyklů „Chvilky v zákulisí“, „Za operní oponou“, „Jak se co dělá“, „Než se zvedne opona“, „Co mám rád“ ... V 50. letech Hořec pracoval v nakladatelství Naše vojsko, kam se vrátil v roce 1981. Od 1957 - 1980 byl zaměstnán ve vydavatelství „Svaz protifašistických bojovníků“. Vydal monografii „Stanislav Neumann“ , literárně zpracoval vzpomínky Jarmily Kronbauerové „Hodiny pod harlekýnem“ a Jaroslava Marvana „Nejen o sobě“ a další knihy z hereckého prostředí - kromě už výše zmíněných třeba „Herecké svátky“ , „Seznamte se s..“ „Každý den radost“, „Rozpomínky Milana Neděly“ či „76 Yardů Jardy Štercla“. V roce 1978 vydal vzpomínky českých herců na působení v plzeňském divadle „Herecká ohlédnutí“. Dvoudílné sebrané Hořcovy spisy nazvané „Sebrané spisy“ hereckých pamětí a historek vydalo roku 2002 nakladatelství Adonai. Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/literatura/zemrel-spisovatel-petr-horec. +kniha Toulavý den . +nkp.cz

Jaroslav Marvan byl český herec. Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus . Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle. Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi, že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi. Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972. Účinkoval ve 212 filmech a na 30 televizních inscenací, stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Svatopluk Beneš František Filipovský Josef Vinklář Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677....