Andre Gide
Nedokončené vyznání

1936 | Nakladatelství Evropský literární klub

Románový triptych. Podle francouzské předlohy přeložil Miloš Hlávka a Jindřich Hořejší . Doslov napsal Miloš Hlávka. Románový triptych. Podle francouzské předlohy přeložil Miloš Hlávka a Jindřich Hořejší . Doslov napsal Miloš Hlávka.

Vyberte kus s kódem LETO26: 34 Kč

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop Odešleme do 15. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 15. 7. 2026	LETO26: 34 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 15. 7. 2026	LETO26: 34 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	245
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jindřich Hořejší, Miloš Hlávka
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 10. 2024 9:0
Číslo položky:	1021058

O autorovi

Andre Gide

André Paul Guillaume Gide byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947. Narodil se roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů. Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatná symbolismu, od kterého se však brzy odklonil. V letech 1893-1894 podnikl ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se seznámil v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny , kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jeho epické příběhy Imoralista , Těsná brána , Vatikánské kobky i Pastorální symfonie , které sledují a rozvíjejí konflikty, vznikající ze střetu silného jedince s omezujícím vlivem prostředí. Roku 1909...

Více od autora