Magdalena Horňanová je spisovatelka, autorka svědectví o holokaustu. Marie Magdalena Horňanová-Jodasová se narodila v židovské rodině. V Praze vystudovala gymnázium. Hudební konzervatoř začala studovat v Praze. Za protektorátu pro ni nebylo v Praze bezpečno a tak se uchýlila na Slovensko. Konzervatoř dokončila v Bratislavě. V roce 1942 se vdala ; v prosinci 1942 se jí narodila dcera Olga. Situace na Slovensku se začala zhoršovat. Od své přítelkyně si půjčila rodný list, a tak si mohla opatřit falešné doklady na jméno Hana Zbončáková. Na podzim roku 1944 utekla s manželem a dvouletou dcerkou z Bratislavy do Orechového u Trenčína. Tady se celá rodina ukrývala až do konce války v boudě po polním hlídači. Její rodiče a dalších dvacet pět členů její rodiny bylo zavražděno v Osvětimi. Vyvázla jen ona, její bratr a sestřenice. Po válce učila Magdalena Horňanová dějiny hudby a hru na klavír v Praze na Vyšší hudebně-pedagogické škole. Po srpnu 1968 emigrovala dcera Olga a dva synové do zahraničí, kde žijí dodnes. V současné době žije Magdalena Horňanová v domově pro seniory. Ve svých třinácti letech napsala své první povídky a pohádky, ale systematicky se beletrií začala zabývat až po svých osmdesátých narozeninách . Od té doby publikuje pravidelně jednu knihu každé dva roky . Ve své próze se vrací do minulosti své i svých příbuzných s cílem zprostředkovat čtenářům, co museli Židé za války i po ní prožít, aby se nezapomínalo na bezpráví a genocidu a aby se obdobné události už nikdy neopakovaly. Literární výpovědi Magdaleny Horňanové jsou cenným svědectvím druhé světové války. Většina jejích děl končí větou: Napsala jsem tuto knihu, aby se nikdy neopakovaly válečné roky....