Miloslava Holubová
Necestou cestou

1998 | Nakladatelství Torst

Autorka si vybavuje zážitky z dětství a mládí, vrací se k době studií na gymnáziu v Brně, na Právnické fakultě v Praze ve 30. letech i na Filozofické fakultě, kde v letech 1945-52 studovala dějiny umění a klasickou archeologii. Znovu prožívá své zatčení i pobyt ve vězení na Pankráci na počátku 50.let. Přibližuje své pů…sobení v Památníku národního písemnictví, Národním muzeu i na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde přednášela dějiny umění až do r.1973, kdy byla z politických důvodů propuštěna. Zamýšlí se také nad významem Charty 77, kterou jako jedna z prvních podepsala. Vypráví o setkáních se zajímavými lidmi, kteří měli rozhodující vliv na formování její osobnosti. Velkou pozornost věnuje J. Patočkovi, který byl řadu let jejím blízkým přítelem. O tom svědčí i publikované dopisy. Kniha rovněž obsahuje přepracovanou verzi krátké prózy Už zase krmím holuby na náměstí, která byla vydána v exilovém časopisu Listy, první povídku Filatelista z r.1958 i článek Trojí význam Charty. Text je doprovázen černobílými fotografiemi. Vzpomínky přinesou čtenáři nejen řadu zajímavých informací, úvah a postřehů, ale poskytnou mu i umělecký zážitek. Autorka si vybavuje zážitky z dětství a mládí, vrací se k době studií na gymnáziu v Brně, na Právnické fakultě v Praze ve 30. letech i na Filozofické fakultě, kde v letech 1945-52 studovala dějiny umě…ní a klasickou archeologii. Znovu prožívá své zatčení i pobyt ve vězení na Pankráci na počátku 50.let. Přibližuje své působení v Památníku národního písemnictví, Národním muzeu i na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde přednášela dějiny umění až do r.1973, kdy byla z politických důvodů propuštěna. Zamýšlí se také nad významem Charty 77, kterou jako jedna z prvních podepsala. Vypráví o setkáních se zajímavými lidmi, kteří měli rozhodující vliv na formování její osobnosti. Velkou pozornost věnuje J. Patočkovi, který byl řadu let jejím blízkým přítelem. O tom svědčí i publikované dopisy. Kniha rovněž obsahuje přepracovanou verzi krátké prózy Už zase krmím holuby na náměstí, která byla vydána v exilovém časopisu Listy, první povídku Filatelista z r.1958 i článek Trojí význam Charty. Text je doprovázen černobílými fotografiemi. Vzpomínky přinesou čtenáři nejen řadu zajímavých informací, úvah a postřehů, ale poskytnou mu i umělecký zážitek.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

vybledlý hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, vybledlý hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	469
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072150499
ISBN:	9788072150496
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 10. 2024 15:19
Číslo položky:	1018606

O autorovi

Miloslava Holubová

Miloslava Holubová byla historička umění, vysokoškolská pedagožka, spisovatelka. Od roku 1954 přítelkyně Jana Patočky, signatářka Charty 77. Pochází z rodiny inženýra chemie Miloslava Jeřábka. Její děd Ing. Bohumír Jeřábek založil roku 1910 první českou továrnu na výrobu práškových barev v budově starého mlýna ze 17. století ve Skrchově. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně studovala v letech 1932–1937 na Právnické fakultě a 1945–1950 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a klasickou archeologii . Nástup komunistů v roce 1948 přiměl otce k emigraci. V roce 1950 byla továrna znárodněna a začleněna pod národní podnik Spojené továrny na barvy a laky Praha. V letech 1950–1951 byla osmnáct měsíců vazebně stíhána v akci Státní bezpečnosti proti třicetičlenné skupině „intelektuálů a profesorů“ pro trestné činy velezrady, špionáže a sdružování proti státu. Ve vazbě zřejmě podepsala spolupráci s StB. Její jedenáctiletý syn Martin byl v té době chovancem internátní chlapecké školy v Poděbradech, kde s ním též pobýval i Václav Havel. Miloslava Holubová byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu a po propuštění z vazby studia dokončila v letech 1951–1953 a obhájila doktorskou disertaci Dílo Huga Orlika V letech 1952–1954 spolupracovala na smlouvu o dílo s Památníkem národního písemnictví, po roce 1955 byla zaměstnána v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze. V letech 1954–1973 přednášela dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1961 se zde habilitovala . Byla členkou SČVU. Její syn Martin vystudoval architekturu a roku 1967 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde nakonec kvůli sovětské invazi v srpnu 1968 setrval do roku 1969 . V roce 1970 emigroval do USA a i z tohoto důvodu...

Více od autora