Jana Černá
Nebyly to moje děti

1966 | Nakladatelství Naše vojsko

Půldruhé desítky povídek a črt z koncentračních táborů a doby války, na malé ploše pozoruhodně intenzivně postihujících duši a utrpení dětí uprostřed násilí, nesvobody národů i člověka a válečných hrůz. Půldruhé desítky povídek a črt z koncentračních táborů a doby války, na malé ploše pozoruhodně intenzivně postihujících duši a utrpení dětí uprostřed násilí, nesvobody národů i člověka a válečných hrů…z.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	63 , obrazová příloha
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Milan Kovář
Edice:	65. svazek ed. 65. svazek ed. Živé knihy, 65. svazek ed. 65. svazek ed. Živé knihy : edice Svazu protifašistických bojovníků
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 12. 2023 12:24
Číslo položky:	709322

O autorovi

Jana Černá

Jana Krejcarová byla česká básnířka, prozaička a výtvarnice. Byla dcerou architekta Jaromíra Krejcara a novinářky Mileny Jesenské a dlouholetou partnerkou Egona Bondyho. Studovala od roku 1938 gymnázium. V letech 1942–1944 studovala na grafické škole. Ve školním roce 1946–1947 absolvovala jeden ročník konzervatoře u Františka Maxiána. Po uvěznění a smrti matky vyrůstala pod dohledem dědečka Jana Jesenského. Po jeho smrti v roce 1947 zdědila značný finanční obnos, rozhodla se však pro bohémský život bez trvalého zaměstnání – její příjmy pocházely z psaní a příležitostných prací. Z politických důvodů byla odsouzena na půl roku podmíněně. Doslov k prvotině Hrdinství je povinné uvádí, že získala osobní zkušenost se stavbou mládeže. Účastnila se aktivit surrealistů kolem Karla Teigeho a Vratislava Effenbergera. Po roce 1950 spolupracovala s Ivo Vodseďálkem, Mikulášem Medkem, Zbyňkem Sekalem a Egonem Bondym. V 70. letech se živila užitou výtvarnou tvorbou, šila a batikovala tuniky a haleny, odlévala ze sádry figurální reliéfy jako kopie dlaždic či kachlů, obojí prodávala s velkou obchodní zdatností. Zahynula v autě řízeném svým manželem Danielem při dopravní nehodě – srážce s nákladním autem vezoucím klády. Krátce byla manželkou herce Pavla Gabriela. Později se provdala za sociologa Miloše Černého. Byla matkou pěti dětí – Jan , Martin , František , Terezie a Štěpán. O děti se ale většinou ani jeden z rodičů nestaral, a tak skončily v dětském domově. V roce 1961 se provdala za Ladislava Lipanského. V šedesátých letech byla odsouzena na jeden rok nepodmíněně za zanedbání rodičovské péče. Počtvrté se provdala za výtvarníka Daniela Ladmana. Žili v Raspenavě. V roce 1949 přispěla do surrealistického sborníku Židovská jména pod pseudonymy Sarah Silberstein a Gala Mallarmé. V 60. letech přispívala do časopisu Divoké víno ...

Více od autora