Ivo Tretera
Nástin dějin evropského myšlení : (od Thaléta k Rousseauovi)

Ivo Tretera

Ivo Tretera byl český filosof. Jeho bratrem je Jiří Rajmund Tretera. Dětství prožil na pražských Vinohradech, na konci války při bombardování Prahy byl při výbuchu bomby zraněn, následkem čehož postupně přestal slyšet na levé ucho. Rodiče se v prvních měsících jeho života rozešli a svého otce uviděl poprvé až v roce 1951. Téhož roku se také seznámil se svojí budoucí manželkou Peluškou Bendlovou. Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval historii a filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1955 obhájil diplomovou práci O některých gnoseologických otázkách pedagogiky. Během studia ho zde nejvíce ovlivnil profesor Jan Blahoslav Kozák. Po obhajobě diplomové práce nastoupil na fakultu jako asistent se zaměřením především na teorii poznání a dějin filosofie, přičemž krom nuceného působení v Archivu UK na ní vyučoval až do své smrti. Předmětem jeho raného vědeckého zájmu, zhruba do konce 50. let, byla metodologie věd a zvláště pak filozofie výchovy, která ho přivedla hlavně ke zkoumání specifické povahy noetiky předávání již dosažených poznatků, tj. znovupoznávání poznaného. Zprvu byl značně inspirován polským i západním neomarxismem ; noetická tematika jej otevírala vlivům filozofie analytické a novopozitivistické . Účinnou protiváhou této jeho původní spíše scientistické orientace, jež pozvolna ustupovala, byla mu záliba v surrealismu, abstraktním umění a zejména dlouholeté přátelství se spisovatelem Bohumilem Hrabalem a osobami z jeho kruhu. Bohumil Hrabal: „Filosof Tretera? To je ten, co po hospodách hledá pravdu. Pravdou ovšem je, že pak po hospodách hledá Treterova žena Treteru…“ V roce 1966 obhájil na FF UK kandidátskou dizertaci Pravda a intuice. V letech 1966–1967 přitom studoval na univerzitách v Nancy a Paříži (setkání s P. Ricoeurem...