Knihy
Sociologie a příbuzné vědy
Národopis a folklor
Jiří Horák
Národopisný věstník českoslovanský XXV.-XXVI. +...

Jiří Horák: Národopisný věstník českoslovanský XXV.-XXVI. + Zpráva o činnosti Národopisné společnosti českoslovanské v roce 1931 + Ročník XXVII. - XXVIII. +

Jiří Horák, J. F Svoboda, Karel Chotek
Národopisný věstník českoslovanský XXV.-XXVI. + Zpráva o činnosti Národopisné společnosti českoslovanské v roce 1931 + Ročník XXVII. - XXVIII. +

1932 | Nakladatelství Národopisná společnost českoslovanská

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	3 díla v jednom svazku
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 1. 2024 19:21
Číslo položky:	736875

O autorech

Jiří Horák

Jiří Horák se narodil 4. prosince 1884 v Benešově v rodině právníka, zemřel 14. srpna 1975 v Martině, kde je i na Národním hřbitově pochován mezi členy rodiny své manželky Anny Horákové-Gašparíkové, jedné z prvních slovenských profesionálních historiček, která byla knihovnicí a archivářkou prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 1906 absolvoval studium slavistiky a germanistiky na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde byl žákem a později spolupracovníkem Jiřího Polívky. V letech 1916 až 1919 byl profesorem na reálce, později na gymnáziu v Praze. Habilitoval v roce 1919 . V letech 1922 až 1926 působil jako mimořádný profesor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1926 byl profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk a mnoha dalších významných společností, i zahraničních. Významné je jeho působení v Československé akademii věd: v letech 1952-1954 byl vedoucím Kabinetu pro lidovou píseň, v 1954-1957 vedoucím folkloristického oddělení Kabinetu pro etnografii a folkloristiku ČSAV a v letech 1957-1964 ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze. Ve svém díle monograficky zhodnotil dílo mnoha představitelů slovanských literatur a slavistiky . V rámci dějin národopisu vyzvedl J. Dobrovského, F. L. Čelakovského, K. J. Erbena, B. Němcovou, J. Kollára, P. J. Šafaříka, Ľ. Štúra, P. Dobšinského, J. L. Holubyho a A. Halaše. Jako folklorista se zabýval hlavně pohádkou a českými a slovenskými lidovými písněmi. Věnoval se porovnávacím dějinám slovanských literatur, slovanské folkloristice a historii národopisu. Je autorem mnoha monografií a editorem výběrů z českého, slovenského a slovanského folkloru. K jeho nejvýznamnějším dílům patří práce: Naše písně , Český Honza , České pohádky ...

Více od autora

Karel Chotek

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína , příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, byl rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Království českého. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy. Karel Chotek studoval práva v Praze a ve Vídni. Svoji kariéru ve státní službě začal roku 1802 jako úředník při pražském guberniu. Postupně zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě , guberniálního rady v Brně , tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově . Ke konci napoleonských válek se účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi a následně byl jmenován gubernátorem terstským . V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819–1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země: založil tyrolské zemské muzeum Ferdinandeum , zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl pojištění proti ohni a usiloval o povznesení školství. Roku 1824 byl ustanoven dvorním kancléřem a předsedou studijní dvorní komise ve Vídni. V letech 1826–1843 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách. V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, k...

Více od autora