Knihy
Pohádky a knihy pro mládež
Pohádky před r. 1945
Božena Němcová
U staré pohádkářky - Národní báchorky a pověsti...

Božena Němcová: U staré pohádkářky - Národní báchorky a pověsti

Božena Němcová, Rudolf Adámek
U staré pohádkářky - Národní báchorky a pověsti : Pohádky české - Díl I

1907 | Nakladatelství B. Kočí

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	2 l., 328
Jazyk:	česky
Editor:	Josef Soukup
Edice:	1. svazek ed. U staré pohádkářky
Vydáno v:	Praha

O autorech

Božena Němcová

Božena Němcová, rodným jménem Barbora Novotná, později Barbora Panklová byla česká spisovatelka národního obrození. Někdy bývá řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, většinou je však umisťována na rozhraní těchto dvou směrů, případně je označována za autorku, která se těmto zařazením vymyká. Lze též uvažovat o souvislostech se sentimentální estetikou biedermeieru. K jejím čtenáři nejoblíbenějším a nejčtenějším dílům patří prózy Babička a Divá Bára i její pohádky. Božena Němcová také napsala obrazy ze života. Vzdělání, zejména německé, získala v letech 1830–1833 ve Chvalkovicích, svůj český pravopis zdokonalovala až v dospělosti, během prvního pobytu v Praze. Je spojována s emancipačními snahami ženskými i národními. Svým působením si vydobyla pozici české národní patronky a pomyslné strážkyně národní identity. Kromě literárního díla Boženy Němcové je předmětem zájmu také její soukromí, zejména nešťastné manželství a vztahy s muži, ale také bída, politická perzekuce a zdravotní obtíže, jež vedly k její předčasné smrti. Objevily se rovněž hypotézy o nemanželském původu spisovatelky z milostného vztahu šlechtických rodičů. Ve 20. století si Němcová udržovala stálou pozornost umělců i badatelů. Ve 30. a 40. letech 20. století se stala múzou avantgardních básníků, mimo jiné Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase. Přínos Němcové pro českou kulturu zdůrazňovaly osobnosti jako František Xaver Šalda nebo Václav Černý. Také komunističtí autoři jako Zdeněk Nejedlý a Julius Fučík ji označovali za klíčovou autorku českého národa v 19. století. Fučík ji vnímal jako zakladatelku novodobé české prózy. Od 50. let byla ovšem interpretace její tvorby zcela podřízena vládnoucí ideologii. Božena Němcová byla prezentována jako předchůdkyně socialistických myšlenek. Její díla, podobně jako spisy Aloise Jiráska a Josefa Kaje...

Více od autora

Rudolf Adámek

Rudolf Adámek byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Františka Ženíška. Zpočátku se věnoval ilustracím pohádek, později vytvořil řadu ilustrací především duchovní literatury. Byl hluboce věřící a postupně se přikláněl k mysticismu; často se zabýval náměty ze života Krista. Historiky umění je často považován za předního českého symbolistu. Jeho tvorba byla blízká dílu Františka Koblihy, Jana Konůpka, Josefa Váchala, Jana Zrzavého nebo Františka Bílka. Účastnil se výstav Krasoumné jednoty a Spolku výtvarných umělců Myslbek, v roce 1909 vystavoval v Budapešti, v roce 1910 v Chicagu. V roce 1912 se připojil ke skupině Sursum. V roce 1915 vydal cyklus litografií Sen, život duše. Později ho ho ovlivnil také kubismus a poznatky ze studijních cest: v letech 1925–1930 navštívil třikrát Itálii, v roce 1931 byl v Paříži. K jeho pracím patří litografie, ex libris, dřevoryty, časopisecké ilustrace, olejomalby i vitráže. Po roce 1930 se zabýval také restaurátorstvím . Jeho dílo je zastoupeno v Národním divadle, v Památníku národního písemnictví, v Národním muzeu i v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Z roku 1932 jsou jeho fresky kolem kněžiště ve vršovickém Husově sboru.

Více od autora

Komentáře ke knize