Émile Zola
Nana

1925 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

"Nana" je devátou knihou volného románového cyklu popisujícího osudy Rougon-Macquartů, který nese příhodný podtitul: "Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství". Dohromady čítá na dvacet titulů a tvoří tak monumentální odkaz francouzského naturalismu. Ani v "Naně" autor nešetří dobovou společnost…. Tentokrát pootevírá dvířka do zákulisí pařížských varieté, kde se při vstupu spolu s kabáty odkládají do šaten i dobré mravy. "Nana" je devátou knihou volného románového cyklu popisujícího osudy Rougon-Macquartů, který nese příhodný podtitul: "Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství". Dohromady čítá …na dvacet titulů a tvoří tak monumentální odkaz francouzského naturalismu. Ani v "Naně" autor nešetří dobovou společnost. Tentokrát pootevírá dvířka do zákulisí pařížských varieté, kde se při vstupu spolu s kabáty odkládají do šaten i dobré mravy.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	500
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Heřman Němeček
Překladatel:	J Petřík
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Rougon-Macquartové, Romány Emila Zoly, 12. svazek ed. 12. svazek ed. Émile Zola
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 7. 2023 11:58
Číslo položky:	584092

O autorovi

Émile Zola

Émile Zola byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola , byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen . Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly na Index zakázaných knih. Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa. Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem Románový cyklus se zaměřením proti církvi: Povídkové soubory: Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře: Rougon-Macquartů ...

Více od autora