Marie Majerová
Náměstí Republiky

1966 | Nakladatelství Odeon

Ze svého pobytu v Paříži v letech 1907-1908 vytěžila autorka látku pro tento román, jehož hrdinou je uvědomělý revolucionář, aktivní bojovník proti kapitalistickému zlořádu. Ve styku s pařížskou skutečnosti, dělnickým hnutím poznamenaným oportunismem i s anarchistickým učením propadá postupně deziluzi a beznaději, kter…á vrcholí jeho osamělým výstřelem proti vládnoucí třídě při prvomájových demonstracích na náměstí Republiky v Paříži. Ze svého pobytu v Paříži v letech 1907-1908 vytěžila autorka látku pro tento román, jehož hrdinou je uvědomělý revolucionář, aktivní bojovník proti kapitalistickému zlořádu. Ve styku s pařížskou skute…čnosti, dělnickým hnutím poznamenaným oportunismem i s anarchistickým učením propadá postupně deziluzi a beznaději, která vrcholí jeho osamělým výstřelem proti vládnoucí třídě při prvomájových demonstracích na náměstí Republiky v Paříži.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	229, [3]
Jazyk:	česky
Edice:	80. svazek ed. 80. svazek ed. Národní knihovna
Vydání:	7. vyd., (v Nár. knihovně 1. vyd.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 7. 2026 15:44
Číslo položky:	1846599

O autorovi

Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně . Její rodiče byli František Bartoš, řezník v Úvalech a Barbora Bartošová-Jarošová. Narodila se v domě čp. 18 . Měla mladšího bratra Josefa, který však zemřel v sedmi měsících na zápal plic. Otec se oběsil v lese roku 1886, když byly Marii čtyři roky. Po jeho smrti se matka s dcerou přestěhovala do Prahy, kde našla pomocí svého švagra práci jako šička potahů na čalouněný nábytek. V roce 1890 se provdala za vysloužilého poddůstojníka Aloise Majera, jeho příjmení Marie převzala zpočátku jako pseudonym a od roku 1921 je používala jako oficiální občanské příjmení. Matka si zařídila malý uzenářský krámek. V roce 1894 otčím získal práci v kladenských ocelárnách a rodina se přestěhovala do nedalekého Újezda, později se usadili v Kročehlavech. Narodily se jim další dvě dcery. Otčím střídal zaměstnání, byl odborovým funkcionářem a Marii přivedl mezi socialistickou mládež. Mládí prožila na Kladně v domě čp. 207 , kde také absolvovala měšťanku. Marie chtěla být učitelkou a matka ji v roce 1896 zapsala do německé klášterní školy v Horažďovicích, aby se zdokonalila v němčině. Nedostatek peněz jí zabránil pokračovat ve studiu a v roce 1898 musela jít sloužit k bohatým příbuzným do Budapešti. Po roce služby se vrátila k rodičům a krátkou dobu působila jako písařka v Praze. Zapojila se aktivně do dělnických akcí a schůzí, byla členkou divadelního ochotnického souboru, navštěvovala Dělnickou akademii a večerní obchodní školu. Byla pracovitá a ambiciózní, hodně četla. Od roku 1899 bydlela v Praze, kde se stýkala s mladými pokrokovými intelektuály z okruhu kolem S. K. Neumanna. Na stránkách sociálnědemokratického tisku jí začaly vycházet první povídky. Měla milostný poměr s básníkem Franti...

Více od autora