Emanuel Moravec, pseudonym Stanislav Yester byl český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945 a stal se jejím symbolem. Od 13. března 1943 byl vedoucím představitelem Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě . Emanuel Moravec se narodil 17. dubna 1893 v Praze. Otec Jan Petr Moravec byl pražským obchodníkem. Matka Malvína, roz. Sapinová. V roce 1911 vystoupil demonstrativně z římskokatolické církve, aby dal najevo odpor k vládnoucím Habsburkům. Vystudoval průmyslovou školu. Odmaturoval v roce 1912. V den vypuknutí první světové války 28. července 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády. Odešel do školy jednoročních dobrovolníků do Salcburku a poté se zúčastnil bojů na srbské frontě a v Haliči. V roce 1915 Emanuel Moravec padl do ruského zajetí. V Rusku požádal o ruské občanství, aby mohl vstoupit do České družiny, ale nebylo mu vyhověno, proto se přihlásil dobrovolně k 1. srbské dobrovolnické divizi, kde působil jako velitel kulometné čety. V září 1916 byl zraněn v bitvě u Amzači a po skončení léčby byl v březnu 1917 na vlastní žádost zařazen do československých legií. Moravec nastoupil k 6. československému pluku, nazvanému Hanácký, do Borispolu. Při evidenci se však dopustil podvodu a nahlásil nepravdivou informaci, že je strojním inženýrem, čímž se snažil vylepšit si svou pozici ve vojsku. Na tento podvod se přišlo až po jeho návratu do Československa. Účastnil se také bitvy u Zborova. V červenci 1918 si během obranných bojů u obce Bogatinskaja zlomil klíční kost při pádu z koně. Nemohl se tak vrátit zpět ke své jednotce. Zůstal tedy v Omsku jako velitel kulometného oddílu. V době léčení se také pustil do své první literární tvorby zaměřené na oblast vojenství. ...

Alois Kříž byl český novinář a rozhlasový pracovník. Narodil se českým rodičům, kteří před první světovou válkou žili převážně v Německu. Aloisův otec musel narukovat do rakouskouherské armády a matka se dvěma dětmi se přestěhovala do Ledvic, kde Alois navštěvoval obecnou školu. Osmiletou reálku studoval v Duchcově a poslední ročník absolvoval v Praze-Bubenči. V roce 1929 zahájil studia na právnické fakultě Karlovy univerzity, složil dvě státní zkoušky, studia však nedokončil. Pocházel z velmi chudých majetkových poměrů, otec byl válečný invalida, Alois si v době studií přivydělával kondicemi, v době prázdnin manuálně pracoval na stavbě železnice, česal chmel, pracoval v dolech. V roce 1931 se stal státním úředníkem a jako elév nastoupil do účtárny. Potřeba zabezpečit rodinu jej přivedla do sportovní redakce Poledního listu z koncernu Jiřího Stříbrného. V období Protektorátu Čechy a Morava působil jako aktivistický redaktor v protektorátním rozhlase, byl též členem hnutí Vlajka. Po skončení války byl obviněn z kolaborace, v roce 1947 byl postaven před Národní soud, jímž byl, společně s aktivistickými novináři Rudolfem Novákem a Antonínem Kožíškem 26. března 1947 odsouzen k smrti provazem. Popraven byl téhož dne. wikipedia.org