Aleksandr Stepanovič Grin
Na oblačném břehu

1972 | Nakladatelství Odeon

Soubor próz sovětského prozaika, básníka a publicisty. Jejich prostředím je smyšlená přímořská krajina, přístavy a zejména pak moře, a to moře nikoliv jako romantická kulisa, nýbrž jako síla, která k sobě poutá a spoluvytváří lidský osud. Soubor próz sovětského prozaika, básníka a publicisty. Jejich prostředím je smyšlená přímořská krajina, přístavy a zejména pak moře, a to moře nikoliv jako romantická kulisa, nýbrž jako síla, která k… sobě poutá a spoluvytváří lidský osud.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

naražené rohy, fleky na ořízce

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	39 Kč
	Stav Dobrý naražené rohy, fleky na ořízce	Skladem pro e-shop	~~45 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, Naražené rohy
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	354
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Ota Janeček
Edice:	324. svazek ed. 324. svazek ed. Klub čtenářů
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 9. 2024 9:10
Číslo položky:	961805

O autorovi

Aleksandr Stepanovič Grin

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Více od autora