Publilius Syrus, Epikúros
Myšlenky

1970 | Nakladatelství Svoboda

Ze tří set svazků, jež prý čítala literární pozůstalost Epikúrova, se zachovaly nepatrné zbytky. Nepřímých pramenů pro poznání epikúreismu máme však dost. Je to především slavná báseň T. Lucretia Cara De rerum natura, pak spisy Ciceronovy, Senekovy, Plútarchovy, církevních otců a jiných autorů. Nejdůležitějším pramenem… pro přímé poznání nauky Epikúrovy je Řek Diogenes Láertios, jenž komplioval asi v první polovici 3. stol. n. l. dílo O životech, učení a výrocích slavných filosofů. Poslední, desátá kniha těchto dějin je věnována Epikúrovi.

Tato útlá kniha je tedy kompilací, která vychází především z Diogena Láertia. U Diogena jsou sebrány bez ladu a skladu, tady jsou sestaveny přibližně podle obsahu.

Spisek Myšlenky z životní etiky to Publiliovo celoživotní dílo, na kterém pracoval od svého propuštění na svobodu. Je v něm shrnuto mnoho autorových myšlenek a citátů o životě, pravdě a o smrti, z nichž čerpali mnozí další antičtí filosofové. Tím nejznámějším byl bezesporu Seneca.

prémiové svazky 1970 Ze tří set svazků, jež prý čítala literární pozůstalost Epikúrova, se zachovaly nepatrné zbytky. Nepřímých pramenů pro poznání epikúreismu máme však dost. Je to především slavná báseň T. Lucretia Cara… De rerum natura, pak spisy Ciceronovy, Senekovy, Plútarchovy, církevních otců a jiných autorů. Nejdůležitějším pramenem pro přímé poznání nauky Epikúrovy je Řek Diogenes Láertios, jenž komplioval asi v první polovici 3. stol. n. l. dílo O životech, učení a výrocích slavných filosofů. Poslední, desátá kniha těchto dějin je věnována Epikúrovi.

Tato útlá kniha je tedy kompilací, která vychází především z Diogena Láertia. U Diogena jsou sebrány bez ladu a skladu, tady jsou sestaveny přibližně podle obsahu.

Spisek Myšlenky z životní etiky to Publiliovo celoživotní dílo, na kterém pracoval od svého propuštění na svobodu. Je v něm shrnuto mnoho autorových myšlenek a citátů o životě, pravdě a o smrti, z nichž čerpali mnozí další antičtí filosofové. Tím nejznámějším byl bezesporu Seneca.

prémiové svazky 1970

Vyberte kus

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)

Další varianty

Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	69 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	89 Kč
Stav Dobrý Lehce politá obálka, bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	89 Kč
Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (10. 6. 2026)	89 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	62
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zdeněk Karel Vysoký, Jaroslav Ludvíkovský
Edice:	Antická knihovna
Vydání:	Vydání 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 6. 2026 8:55
Číslo položky:	1782216

O autorech

Publilius Syrus

Publilius Syrus, také Publius Syrus byl římský dramatik a básník 1. století př. n. l. Jeho "Myšlenky" byly velice oblíbenou četbou ve středověku i v raném novověku. Dnes málo známý, ale kdysi významný dramatik a filosof se narodil na počátku prvního století př. n. l. v syrské oblasti Antiochia. Už jako mladý však padl do otroctví a byl převezen do Říma, kde působil na dvoře jednoho dramatika. Zde se poprvé setkal s hranými příběhy, které ho okouzlily a inspirovaly k vlastní tvorbě. Nejdříve pomáhal s tvorbou svému pánovi a pro svůj talent a moudrost si tak vysloužil propuštění na svobodu. Následně, již jako svobodný plebej, začal shrnovat a ucelovat své vlastní myšlenky a živil se psaním improvizovaných mimů a herectvím. S přibývajícím časem byla jeho divadla stále známější a žádanější, a oblibu v něm nacházel dokonce i samotný Gaius Julius Caesar, který Publilia Syra považoval za jednoho z nejmoudřejších lidí v Římě. Často ho zval ke svému stolu a rozmlouval s ním, což vyvolalo nevoli druhého významného dramatika – starého Decima Laberia. Ten se po letech tvorby pro svého císaře cítil zrazený a odstrčený a záviděl Publiliovi ohromnou slávu. Caesar proto s ohleduplnosti k oběma tvůrcům uskutečnil v roce 46 př. n. l. umělecký souboj, jehož vítězem se stal Publilius Syrus. Tím jeho sláva v Římě ještě vzrostla. Caesar chtěl dokonce tomuto umělci za zásluhy udělit čestný titul a chtěl mu nechat vystavět palác, ovšem 15. března roku 44 př. n. l. byl sám zabit. V Římě nastaly zcela jiné poměry. Publilius Syrus přestal psát mimy a hrát v amfiteátrech, zbytek života strávil v ústraní a věnoval se dokončení svého celoživotního díla „Sententiae“, z něhož se dodnes zachovalo asi 700 citátů. O konci Publilia Syra z Antiochie se tak, vzhledem k jeho „ústupu ze slávy“, nedochovaly žádné spolehlivé zprávy....

Více od autora

Epikúros

Epikúros byl starověký řecký hédonistický filosof období helénismu, zakladatel a současně nejvýznamnější představitel po něm nazývaného směru – epikúreismu. Ve své nauce vycházel především z Démokritova atomismu, zavrhl však jeho představu absolutního determinismu připuštěním existence samovolné odchylky v pohybu jinak zcela mechanicky se pohybujících atomů, jíž usiloval „usnadnit výklad bohatství proměn světa a především lidské svobody.“ Zásadně odmítal koncepci osudové nutnosti a teleologické pojetí skutečnosti. Za hlavní cíl své filosofie, v níž v souladu se soudobou tradicí přikládal největší význam etice, považoval dosažení blaženého života v podobě duševního klidu a z něj vyplývajícího štěstí. Toho lze podle Epikúra dosáhnout jen skrze slast, jíž rozumí uspokojení přirozených potřeb vedoucí k odstranění bolesti těla a neklidu duše, z nichž pochází protiklad slasti a její hlavní překážka – strast. Ačkoli v tomto pojetí je slast přirozenou podstatou života, je chápána především negativně jako nepřítomnost strasti. Proto lze blaženosti v podobě trvalé slasti dosáhnout výhradně vyhýbáním se strasti. V důsledku toho je v úsilí o blaženost klíčové rozpoznání skutečných potřeb, jejichž uspokojení je nezbytné pro odstranění strasti, od jen domněle opodstatněných, jejichž naplnění nezbytné není či v konečném důsledku je dokonce samo zdrojem strasti, takže je vhodné se jich zdržet. Tyto liché potřeby podle Epikúra pramení z několika druhů strachu – ze strachu z utrpení a ze smrti, strachu z bohů a strachu z nemožnosti dosáhnout štěstí. Protože je to strach, čím je člověk spoutáván a vzdalován od blaženosti tím, že mu znemožňuje rozpoznat přirozené potřeby od potřeb lichých, je pro dosažení slasti nejprve nutné osvobození od strachu. To je možné jen cestou rozumnosti, jíž lze pochopit bezdůvodnost strachu a odtud pak správně usuzovat, vyhově...

Více od autora