Stanislav Rudolf
Myš dobré naděje

1989 | Nakladatelství Albatros

Tento dívčí román vypráví o Petrovi Vaníčkovi a o jeho partě ze školy. Chodili do 9. třídy ve Stříbrovicích a měli se rozhodnout kam na studia. Petr chtěl jít na fotbalovou školu, protože ho moc baví fotbal, ale žádná tam nebyla. Petr se často chodíval pochlubit, jak hrál, sousedovi panu Podolskému. On prý také hrával …fotbal 1. ligu za Polaban Nymburk. Nebyla to pravda, protože Polaban Nymburk 1. ligu nikdy nehrál. To mu řekl pan učitel Velíšek. Velíšek byl nejsprávnější učitel na škole. Celá jejich parta si zřídila klubovnu v jejich bytovce, tam kam se ukládají kola. Měli tam pingpongový stůl, kde trénovali. Byl to nápad pana Podolského. Druhý stůl měl jen Patrik a u něj se hrát nesmělo. Zanedlouho pan Podolský zemřel. Bylo jim to líto, protože to byl hodný pán. A tak se paní Podolská rozhodla, že jim přenechá jednu místnost, aby se s bráchou nemuseli mačkat v jednom pokoji. Bratr se jmenoval Ludva a studoval hotelovou školu. Museli jedny dveře k sousedce zazdít a jedny prokopat. A tak s tátou zazdívali, jelikož on byl stavbyvedoucí, takže věděl jak na to. Docela to Petra bavilo a tak se řekl, že půjde do učení na zedníka. Tento dívčí román vypráví o Petrovi Vaníčkovi a o jeho partě ze školy. Chodili do 9. třídy ve Stříbrovicích a měli se rozhodnout kam na studia. Petr chtěl jít na fotbalovou školu, protože ho moc baví …fotbal, ale žádná tam nebyla. Petr se často chodíval pochlubit, jak hrál, sousedovi panu Podolskému. On prý také hrával fotbal 1. ligu za Polaban Nymburk. Nebyla to pravda, protože Polaban Nymburk 1. ligu nikdy nehrál. To mu řekl pan učitel Velíšek. Velíšek byl nejsprávnější učitel na škole. Celá jejich parta si zřídila klubovnu v jejich bytovce, tam kam se ukládají kola. Měli tam pingpongový stůl, kde trénovali. Byl to nápad pana Podolského. Druhý stůl měl jen Patrik a u něj se hrát nesmělo. Zanedlouho pan Podolský zemřel. Bylo jim to líto, protože to byl hodný pán. A tak se paní Podolská rozhodla, že jim přenechá jednu místnost, aby se s bráchou nemuseli mačkat v jednom pokoji. Bratr se jmenoval Ludva a studoval hotelovou školu. Museli jedny dveře k sousedce zazdít a jedny prokopat. A tak s tátou zazdívali, jelikož on byl stavbyvedoucí, takže věděl jak na to. Docela to Petra bavilo a tak se řekl, že půjde do učení na zedníka.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	206
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Jiří Petráček
Edice:	150. svazek ed. 150. svazek ed. Střelka
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 10. 2024 11:40
Číslo položky:	1022623

O autorovi

Stanislav Rudolf

Stanislav Rudolf , je český spisovatel, scenárista, redaktor, filmový dramaturg, autor knížek pro děti a mládež, původním povoláním učitel. Pochází z rodiny železničního dělníka, jeho maminka pracovala v zemědělství, jejich rodina žila v Železnici u Jičína. Studoval na jičínském gymnáziu a během studia v roce 1950 absolvoval i kurz pro promítače filmů. Po maturitě chtěl jít studovat na pražskou FAMU, kam ale nebyl přijat. Nakonec skončil na několik měsíců jako pracovník Výzkumného ústavu rozhlasové a televizní techniky v Praze. Poté vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Po jejím ukončení působil jako učitel na základní škole v Písku. Později opět studoval na Vysoké škole pedagogické, tentokrát ale v Praze, na počátku 60. let také přednášel v Brandýse nad Labem na Pedagogické fakultě Karlově univerzity českou literaturu a její dějiny, krátce zde učil i na dalších místních školách. Poté se stal redaktorem Pionýrských novin a potom i redaktorem časopisu Květy. V letech 1977 až 1982 působil ve svobodném povolání, načež se stal scenáristou a na krátký čas, 1983-1983, též dramaturgem ve Filmovém studiu na Barrandově. Poté se dále věnoval již jen literární a scenáristické tvorbě.

Více od autora