Victor Hugo
Muž, který se směje : Z rozkazu králova - Díl 2

1920 | Nakladatelství J. Otto

Široce koncipovaný historický román líčí jedno z nejtemnějších údobí anglických dějin, dobu vlády královny Anny na předělu 17. a 18. století. Široce koncipovaný historický román líčí jedno z nejtemnějších údobí anglických dějin, dobu vlády královny Anny na předělu 17. a 18. století.

Součástí souboru:

Muž, který se směje 1920 (3 svazky (287, 383, 351 ))

Vyberte kus

Vytvořit poptávku

Další varianty

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~249 Kč~~

O knize

Počet stran:	384
Jazyk:	česky
Překladatel:	František Jelínek
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Victor Hugo

Victor-Marie Hugo byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. Victor Hugo byl třetím synem Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchetové. Narodil se v roce 1802 v Besançonu a žil ve Francii po většinu svého života. Jeho bratři byli Abel Joseph Hugo a Eugéne Hugo . Doba dětství Viktora Huga byla poznamenána politickými zvraty. Napoleon byl prohlášen císařem, když byly Victoru Hugovi dva roky a bourbounská monarchie byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory, které měli Hugovi rodiče, zobrazovaly ideologické síly, které se přely o nadvládu ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě. Byl ateistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka, a podle některých domněnek, byla milenkou generála Victora F. de Lahorieho, popraveného v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Victor se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé alpské vrcholky, velkolepě modré Středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti. Sophie následovala svého muže do Itálie a Španělska . Nespokojená s neustálým stěhováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usadit se v Paříži. Od té doby dominantním způsobem řídila Hugovu výchovu a vzdělání. V důsledku toho Hugova první díla v poezii a próze odrážela ještě její vášnivé oddání víře a králi. Teprve později, během událostí vedoucích k revoluci v roce 1848, začal Hugo odporovat své katolické royalistické výchově a místo toho s...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…