Rudolf Truhlařík
Můj strýc Artur, aneb, Vzpomínky na Voskovce a Wericha

Rudolf Truhlařík

Rudolf Truhlařík byl učitel, výtvarník, publicista, dramatik. Přes strýčka Artura Dvorského z Prahy - Břevnova, který se přiženil do Toušeně, získal kontakty s Prahou a od roku 1936, kdy se stal Artur osobním šoférem V + W, i s pány Voskovcem a Werichem. Po válce navštěvoval školu reklamy a módního kreslení a potom uměleckoprůmyslovou školu. Po vojenské službě přijal místo učitele výtvarné výchovy v brandýské 3. ZŠ a mj. podílel se na znovuvybudování brandýského muzea. Z obdivu k odkazu Osvobozeného divadla zinscenoval v roce 1956 v Toušeni hru Kat a blázen a o rok později mu televize uvedla jeho vlastní hru Zrcadlo. V roce 1963 založil společně s B. Hanžlíkem v Čelákovicích „Divadlo o páté“. Jeho hry Tak vznikl Neutron, Tak nám zabili Ferdinanda, Čtyři dlouhé dny, Království Fantazie I., Komedie II., Komedianti jedou, Žena z Gontvany vesměs vydala Dilia. Rudolf Truhlařík také založil v roce 1966 Zpravodaj Brandýs n. L. - Stará Boleslav, psal tam velice odvážně - hlavně to začalo anketou za obnovení pomníku TGM v dubnovém čísle 1968. Velmi čtené byly i jeho vtipy, které měly většinou politické ostří. Za to byl spolu s desítkou dalších učitelů zbaven místa na 3. ZŠ v době prověrek v roce 1970 a dále se živil jako výtvarník. V roce 1992 vyšla jeho knížka Můj strýc Artur aneb Vzpomínky na Voskovce a Wericha.