Rudolf Jašík
Mrtví nezpívají

1962 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Příliš mlád a příliš zbytečně umírá Rudolf Jašík, „příslib pro budoucnost slovenské socialistické prózy“, jak ho nazvaly Dejiny slovenskej literatúry . Uprostřed věty přervala smrt „torzo naděje“, jeho největší románovou skladbu „Mrtví nezpívají“, epopej o slovenském člověku za druhé světové války. Plánoval ji jako tri…logii, a přestože zůstala velikým zlomkem, je uzavřena a ucelena v básnickém viděni i v uměleckém zobrazení mnoha lidských osudů, v tragice i humoru jejich podání, v lyrické reflexi i v epické zaokrouhlenosti, ale především v humanismu a zralé moudrosti autora.
Od zimy roku 1942 se odvíjí děj románu prolínáním kapitol, které se odehrávají jednak na Slovensku, jednak na východní frontě, a tak Jašík stmelením tak různorodého i prostředí dosahuje širokého záběru celé té vzepjaté doby až do roku čtyřiačtyřicátého, kdy po bitvě u Stalingradu došlo v zázemí ke vzpruze odbojových sil a na frontě k sílícímu rozkladu fašistických jednotek. V posledních kapitolách se jakoby symbolicky spojují obě prostředí na slovenské půdě. To už se ohlašuje Slovenské národní povstání prvními vítěznými salvami partyzánů i sovětských parašutistů.
RUDOLF JAŠÍK začíná svůj stručný životopis slovy: „Narodil jsem se na sv. Biliána - 2. prosince 1919 v Turzovce. Obecnou školu jsem dokončil v Podvysoké, gymnasium jsem studoval v Klášteře pod Znievem. Z kvinty jsem odešel do Zlína, kde jsem navštěvoval exportní akademii. V roce 1938 mě vyhodili z fabriky i ze školy. Zapletl jsem se, s prominutím, do politiky... Vrátil jsem se na Kysucko, kde jsem pracoval v ilegalitě - ve straně. Zatkli mě v prosinci 1939 a odseděl jsem si půl roku v kriminále. Potom vojna - a zase kriminál. Tentokrát vojenské garnizónní vězení v Bratislavě - pro pokus o vzpouru. Za Povstání jsem byl v horách přesně rok. Pak osvobození, práce v Partyzánském - jako redaktor závodního časopisu. Politicky činný, stranické funkce atd. Od roku 1953 pracuji na KNV v Nitře. Píšu od roku 1940. "
Umělecký životopis Jašíkův se vyvíjel ve znamení 29. srpna 1944, patřil totiž ke generaci, jejíž formování je nemyslitelné bez Slovenského národního povstání. Pozdní debut , kniha „Na brehu priezračnej rieky“ , se lyrickými postupy vyrovnáva s bídou a tragédií života prostých lidí na Kysucích. Rozsáhlá novela „Náměstí svaté Alžběty“ je baladický příběh lásky chlapce z periférie k židovskému děvčátku. Román „Mrtví nezpívají“ a sbírka krátkých próz „Čierne a biele kruhy“ uzavírají, už posmrtně, dílo, které se řadí k vrcholům československé poválečné prózy. Příliš mlád a příliš zbytečně umírá Rudolf Jašík, „příslib pro budoucnost slovenské socialistické prózy“, jak ho nazvaly Dejiny slovenskej literatúry . Uprostřed věty přervala smrt „torzo naděje“, jeh…o největší románovou skladbu „Mrtví nezpívají“, epopej o slovenském člověku za druhé světové války. Plánoval ji jako trilogii, a přestože zůstala velikým zlomkem, je uzavřena a ucelena v básnickém viděni i v uměleckém zobrazení mnoha lidských osudů, v tragice i humoru jejich podání, v lyrické reflexi i v epické zaokrouhlenosti, ale především v humanismu a zralé moudrosti autora.
Od zimy roku 1942 se odvíjí děj románu prolínáním kapitol, které se odehrávají jednak na Slovensku, jednak na východní frontě, a tak Jašík stmelením tak různorodého i prostředí dosahuje širokého záběru celé té vzepjaté doby až do roku čtyřiačtyřicátého, kdy po bitvě u Stalingradu došlo v zázemí ke vzpruze odbojových sil a na frontě k sílícímu rozkladu fašistických jednotek. V posledních kapitolách se jakoby symbolicky spojují obě prostředí na slovenské půdě. To už se ohlašuje Slovenské národní povstání prvními vítěznými salvami partyzánů i sovětských parašutistů.
RUDOLF JAŠÍK začíná svůj stručný životopis slovy: „Narodil jsem se na sv. Biliána - 2. prosince 1919 v Turzovce. Obecnou školu jsem dokončil v Podvysoké, gymnasium jsem studoval v Klášteře pod Znievem. Z kvinty jsem odešel do Zlína, kde jsem navštěvoval exportní akademii. V roce 1938 mě vyhodili z fabriky i ze školy. Zapletl jsem se, s prominutím, do politiky... Vrátil jsem se na Kysucko, kde jsem pracoval v ilegalitě - ve straně. Zatkli mě v prosinci 1939 a odseděl jsem si půl roku v kriminále. Potom vojna - a zase kriminál. Tentokrát vojenské garnizónní vězení v Bratislavě - pro pokus o vzpouru. Za Povstání jsem byl v horách přesně rok. Pak osvobození, práce v Partyzánském - jako redaktor závodního časopisu. Politicky činný, stranické funkce atd. Od roku 1953 pracuji na KNV v Nitře. Píšu od roku 1940. "
Umělecký životopis Jašíkův se vyvíjel ve znamení 29. srpna 1944, patřil totiž ke generaci, jejíž formování je nemyslitelné bez Slovenského národního povstání. Pozdní debut , kniha „Na brehu priezračnej rieky“ , se lyrickými postupy vyrovnáva s bídou a tragédií života prostých lidí na Kysucích. Rozsáhlá novela „Náměstí svaté Alžběty“ je baladický příběh lásky chlapce z periférie k židovskému děvčátku. Román „Mrtví nezpívají“ a sbírka krátkých próz „Čierne a biele kruhy“ uzavírají, už posmrtně, dílo, které se řadí k vrcholům československé poválečné prózy.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
	Stav Dobrý zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	405, [3]
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zdeněk Koňák
Edice:	159. svazek ed. 159. svazek ed. Klub čtenářů
Vydání:	2. vyd. v SNKLU 1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 6. 2023 13:2
Číslo položky:	572046