Knihy
Umění a architektura
Hudba
Věra Ptáčková
Mozartovy opery pro Prahu

Věra Ptáčková: Mozartovy opery pro Prahu

Věra Ptáčková, Jiří Hilmera, Tomislav Volek
Mozartovy opery pro Prahu

1991 | Nakladatelství Divadelní ústav

Úvod patří seznámení s kulturním životem Prahy druhé poloviny 18. století, s přijetím W. A. Mozarta a jeho hudby. Velká část knihy se věnuje osobě geniálního hudebního skladatele a především jeho působení v Praze. Dále práce uvádí teoretické podrobnosti týkající se inscenování Mozartových oper v letech 1787 a 1791 , z…ároveň autor pojednává i o dalších uvedeních těchto oper v pražských divadlech. Úvod patří seznámení s kulturním životem Prahy druhé poloviny 18. století, s přijetím W. A. Mozarta a jeho hudby. Velká část knihy se věnuje osobě geniálního hudebního skladatele a především jeho půso…bení v Praze. Dále práce uvádí teoretické podrobnosti týkající se inscenování Mozartových oper v letech 1787 a 1791 , zároveň autor pojednává i o dalších uvedeních těchto oper v pražských divadlech.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	Brožovaná s obálkou
Počet stran:	195
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070080191
ISBN:	9788070080191
Vydání:	2., dopl. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 7. 2024 15:39
Číslo položky:	922310

O autorech

Věra Ptáčková

* 6.11. 1933 Ostrava 1951 Maturita na reálném gymnáziu v Ostravě – Přívoze. 1956 Absolventka dějin umění a klasické archeologie FFUJEP v Brně. 1967 doktorát z dějin umění a divadelní vědy 1959 - 1995 Divadelní ústav, scénografický odbor 1979 Angažována na katedře scénografie DAMU doc. A. Pražákem jako externí pedagog; po měsíci z politických důvodů úvazek zrušen. 1990 - 2000 Externí pedagog na JAMU, 1995 docentura tamtéž. Od roku 1996 externí pedagog na katedře alternativního a loutkového divadla, DAMU. Téma: zprvu česká scénografie XX. Století, posléze s krátkým historickým rozšířením od barokní scénografie přes 19. století a s úvodem, který má upozornit jednak na specifičnost oboru, jednak na jeho měnící se funkci v celku dramatického díla. Smyslem není pasivní znalost historie jako nutná součást vzdělání, ale její praktické uplatnění, možnosti aktualizace. Orientace v dějinách scénografie měla by pro posluchače znamenat osvojení si nástrojů, kterými vládli jejich slavní kolegové v minulosti a upevnění vlastního povědomí o tvarovém bohatství a možnostech scénografie. Jako srovnávací materiál jsou tu i dějiny evropské scénografie. Látka, která je ve dvou semestrech těžko k zvládnutí, spíš jako inspirace než jako klasická výuka. Přednášky na Palackého univerzitě v Olomouci, katedra teorie a dějin dramatického umění.

Více od autora

Jiří Hilmera

Jiří Hilmera byl český historik umění, specializovaný na divadelní architekturu a scénografii, pracovník státní památkové péče. V letech 1945–1950 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Antonína Matějčka, Jana Květa a Václava Mencla a obhájil zde rigorózní práci. Byl pracovníkem státní památkové péče a redaktorem oborového časopisu Zprávy památkové péče . Zabýval se barokními divadly a barokní scénografií.Od roku 1960 spolupracoval se Scénografickou laboratoří , v letech 1961–1991 byl vědeckým pracovníkem v divadelním oddělení Národního muzea v Praze a správcem scénografické sbírky. V letech 1967 a 1992 byl externím přednášejícím na Katedře divadelní vědy FF UK, v letech 1997–1998 na Katedře scénografie DAMU. V letech 1994–1998 se podílel na umělecké topografii Prahy jako spolupracovník Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. V letech 2008–2009 byl členem mezinárodního týmu projektu Theatre Architecture in Central Europe. Jako kurátor měl na starosti sekci architektury v české národní expozici na Pražském Quadrienále a spolupracoval na výstavě Sláva barokní Čechie . Roku 2006 obdržel Cenu AV ČR za vědecké dílo. Zemřel v Praze 27. dubna 2009.

Více od autora