Roman Jakobson
Moudrost starých Čechů : komentovaná edice s navazující exilovou polemikou

2015 | Nakladatelství Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona . Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“ vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje p…roti nacismu.Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík.Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu.Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století – úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení. Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona . Literárněhistorický zájem zde př…erůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“ vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu.Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík.Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu.Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století – úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.

Stav

Nová

Skladem do týdne Odešleme nejpozději 19. 5. 2026

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Pevná
Počet stran:	382
Jazyk:	česky
ISBN10:	8074651126
ISBN:	9788074651120
Editor:	Tomáš Hermann, Miloš Zelenka
Edice:	26. svazek ed. 26. svazek ed. Práce z dějin vědy =, Studies in the history of sciences and humanities
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2024 13:57
Číslo položky:	999033

O autorovi

Roman Jakobson

Roman Osipovič Jakobson byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před druhou světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po válce přednášel ve Spojených státech amerických. Roman Osipovič Jakobson se narodil v Moskvě v zámožné židovské rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka , zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu. Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména na Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Nikolajem Sergejevičem Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research. Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Kolumbijské univerzitě, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT...

Více od autora