Vladimir Ivanovič Nemcov
Modrý paprsek

1951 | Nakladatelství Mladá fronta

Sci-fi a Fantasy

Povídka pro dospělejší mládež ze světa technických utopií o přístroji nazvaném „Modrý paprsek“, který objevuje ložiska kovů na sta metrů daleko podle specifické vůně, kterou ta či ona látka vydává. Čtyřčlenný kolektiv tvůrců tohoto „dvěstěkrát zvětšeného čichu psa“ je poslán, aby nalezl pomocí svého vynálezu na Urale r…ubidium. Po dobrodružných i rozmarných příhodách sice svůj úkol zatím nesplní, ale zato zjistí, že „M. p.“ znamenitě odhaluje rezivění železa. A tak doplněn ultrazvukovým přístrojem jiného vynálezce, jímž je zase rez ničena, osvobozuje „M. p.“ ocelové a litinové konstrukce a součásti od metly korose..

zdroj: legie.info Povídka pro dospělejší mládež ze světa technických utopií o přístroji nazvaném „Modrý paprsek“, který objevuje ložiska kovů na sta metrů daleko podle specifické vůně, kterou ta či ona látka vydává. Čt…yřčlenný kolektiv tvůrců tohoto „dvěstěkrát zvětšeného čichu psa“ je poslán, aby nalezl pomocí svého vynálezu na Urale rubidium. Po dobrodružných i rozmarných příhodách sice svůj úkol zatím nesplní, ale zato zjistí, že „M. p.“ znamenitě odhaluje rezivění železa. A tak doplněn ultrazvukovým přístrojem jiného vynálezce, jímž je zase rez ničena, osvobozuje „M. p.“ ocelové a litinové konstrukce a součásti od metly korose..

zdroj: legie.info

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	89
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Peca
Překladatel:	Jaroslav Veis
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Vpřed
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 5. 2024 9:35
Číslo položky:	844058

O autorovi

Vladimir Ivanovič Nemcov

Vladimir Ivanovič Němcov byl ruský sovětský radiotechnik a spisovatel, autor vědeckofantastických povídek a románů. Nejprve studoval při zaměstnání na tzv. Dělnické fakultě v Tule. V letech 1926–1929 pak pokračoval ve studiu literatury na Etnologické fakultě Moskevské státní univerzitzy, studium však nedokončil. Zabýval se radiotechnikou a publikoval články v populárně vědeckých časopisech. Začal pracovat ve Vojenském výzkumném ústavu spojů, kde se stal známým jako vynálezce přenosných radiostanic. Získal dvacet autorských osvědčení v tomto oboru a jako návrhář pomáhal při jejich vývoji v továrně v Leningradě, kde ho zastihla německá blokáda. Posléze byl poslán do Baku, kde se podílel na organizaci vojenské radiotechnické továrny a byl jmenován jejím hlavním inženýrem. Za svou práci obdržel medaili Za obranu Leningradu, Řád Vlastenecké války, Řád rudé hvězdy, Řád rudého praporu práce a další. Od roku 1945 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu a od roku 1946 členem Svazu sovětských spisovatelů. Od konce čtyřicátých let se věnoval zcela literatuře. Psát začal ještě při svých studiích v Tule. Jeho básně byly publikovány v časopise Коммунар . První vědeckofantastickou povídku Сто градусов vydal roku 1945. Nejprve jej zajímala témata, jimiž se zabývala věda v době, kdy svá díla psal, později následovaly rozsáhlé romány, které měly zobrazit sovětské grandiózní technické projekty. Ideologicky ostře se stavěl proti novým trendům v sovětské fantastice, zejména proti dílu bratří Strugackých, které zkritizoval v článku Для кого пишут фантасты? . Podle Němcova jejich knihy nikterak nenapomáhaly v budování komunismu.....

Více od autora