Karel Berka, Otakar Zich, Pavel Materna, Miroslav Jauris, Ota Weinberger, Miroslav Mleziva
Moderní logika

1958 | Nakladatelství Orbis

Odborná publikace je sestavena z přednášek členů katedry logiky na Karlově universitě, pořádaných v letech 1956–1957 v kursech Lidové university. Kapitoly knihy pojednávají o základních pojmech teorie vyjádření, o teorii výroků, výrokové funkci a kvantifikaci, o teorii tříd, logice vztahů a funkcí, o axiomatické metodě… a teorii definice. K porozumění poměrně obtížného textu je zapotřebí všeobecných vědomostí alespoň v rozsahu učebních osnov naší jedenáctiletky. Odborná publikace je sestavena z přednášek členů katedry logiky na Karlově universitě, pořádaných v letech 1956–1957 v kursech Lidové university. Kapitoly knihy pojednávají o základních pojmech teorie… vyjádření, o teorii výroků, výrokové funkci a kvantifikaci, o teorii tříd, logice vztahů a funkcí, o axiomatické metodě a teorii definice. K porozumění poměrně obtížného textu je zapotřebí všeobecných vědomostí alespoň v rozsahu učebních osnov naší jedenáctiletky.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	240
Jazyk:	česky
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Malá moderní encyklopedie
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 11. 2025 15:15
Číslo položky:	1470653

O autorech

Karel Berka

Karel Berka byl český filosof a logik. Narodil se v rodině středoškolského profesora matematiky a fyziky. Navštěvoval gymnázium v Brně; školní docházka byla přerušena internací v různých koncentračních táborech. Od r. 1948 do r. 1951 studoval Berka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity angličtinu a filozofii a v r. 1952 obdržel akademický titul PhDr. za práci Gramatika a logika. V letech 1951–1955 pracoval jako učitel v okresu Jablonec nad Nisou; od r. 1955 působil na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a v r. 1957 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd . Poté se v roce 1963 habilitoval na filozofické fakultě prací Studie aristotelovské logiky a v r. 1965 byl jmenován docentem logiky. Od r. 1962 do r. 1963 pracoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně, v letním semestru 1967 až 1968 jako hostující docent na Univerzitě v Lipsku a v r. 1969 jako hostující profesor na Pensylvánské státní univerzitě. Od r. 1968 do r. 1991 vedl vědecké oddělení ČSAV v kategorii Teorie a metodologie vědy. V r. 1981 získal vědeckou hodnost doktor věd , koncem roku 1988 byl zvolen členem-korespondentem ČSAV a počátkem roku 1989 byl jmenován profesorem logiky. Věnoval se o různým problémům logiky, její metodologie, filozofie a vědecké teorie. Přitom jej především zajímaly dějiny logiky počínaje Aristotelem, antická výroková logika, výklad logiky a filozofie Bernarda Bolzana a rozvoj moderní logiky v základních pracích Gottloba Fregeho, Bertranda Russella, Ludwiga Wittgensteina. Řada jeho publikací byla s velkým úspěchem uveřejněna v zahraničí. Vedle toho řídil Berka každoroční bulletin Teorie a metodologie a byl členem různých redakčních rad doma i v zahraničí. Rozsáhlé jsou také jeho překlady z kybernetiky, logiky a filozofie vědy.

Více od autora

Otakar Zich

Otakar Zich byl český skladatel a estetik. V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého. V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář. Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů . Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad , Vina a Preciézky . Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou ...

Více od autora