Knihy
Beletrie
Česká literatura
Luděk Frýbort
Mlýny boží i ďáblovy

Luděk Frýbort
Mlýny boží i ďáblovy

2006 | Nakladatelství Annonce, k.s.

Kniha vznikla z autorovy potřeby ohlédnout se za čtyřicetiletým obdobím komunistické totality. Osudy jednotlivých aktérů se navzájem prolínají, jedni se poměli, druzí byli pronásledováni. Jinými slovy je to román o komunistech, kulacích, obětech i konfidentech režimu. Jeden z pokusů zmapovat onen zvrácený čas na základ…ě konkrétních svědectví konkrétních lidí a nemilosrdná kritika bolševického systému. Kniha vznikla z autorovy potřeby ohlédnout se za čtyřicetiletým obdobím komunistické totality. Osudy jednotlivých aktérů se navzájem prolínají, jedni se poměli, druzí byli pronásledováni. Jinými slovy… je to román o komunistech, kulacích, obětech i konfidentech režimu. Jeden z pokusů zmapovat onen zvrácený čas na základě konkrétních svědectví konkrétních lidí a nemilosrdná kritika bolševického systému.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	488
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090012590
ISBN:	9788090012592
Vystaveno:	16. 2. 2022 8:41
Číslo položky:	282281

O autorovi

Luděk Frýbort

Luděk Frýbort byl český exilový spisovatel. Narodil se v Jičíně jako prostřední ze tří synů v rodině důstojníka hlavního štábu československé armády. Ačkoliv rodina žila v Praze, často pobývala v matčině rodišti – v Turnově, kde se u Luďka vyvinul silný vztah ke krajině Českého ráje. V letech 1944 až 1952 studoval na gymnáziu. Z toho první dva ročníky absolvoval v Praze 7 na gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Poté přešel na gymnázium v Dejvicích, kde v roce 1952 maturoval, avšak k vysokoškolskému studiu nebyl doporučen. Po maturitě pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu tepelné techniky ve Vokovicích až do doby, kdy nastoupil dvouletou prezenční vojenskou službu, kterou prožil jako vojín – bez povýšení. Od roku 1956 pracoval jako technik v Ústředním ústavu geologickém v Praze s nadějí na doporučení ke studiu v tomto oboru. Místo toho byl však po necelých třech letech – na udání kolegy, člena KSČ – rozhodnutím kádrové komise přeřazen k manuální práci. Pracoval téměř 10 let převážně jako dělník na průzkumných vrtech, z toho jeden rok jako horník na uhelné šachtě. V roce 1960 se oženil a z toho manželství se narodil syn Richard. V letech 1969 až 1970 v rámci doznívajícího uvolnění pražského jara provozoval polosoukromou nákladní autodopravu na vlastní náklady a riziko. Po zrušení této možnosti nastoupil do zaměstnání v podniku Stavební geologie, kde pracoval jako technik zprvu v laboratoři mechaniky zemin, posléze ve skupině geologického dozoru na stavbě přehradní hráze Přísečnice, a poté v oddělení ochrany podzemních vod. V roce 1973 se rozvedl. Znovu se oženil v roce 1974 a s manželkou Silvií měli syna Erika. V letech 1973–1979 publikoval fejetony, povídky a cestopisná pozorování v Lidové demokracii a Naší rodině, méně často i v jiných časopisech. V nakladatelství Vyšehrad byl již připraven k vydání jeho historický román Zvěst, ale pro četné pasáže, které byly nekonformní tím, že...

Více od autora