Pierre Teilhard de Chardin
Místo člověka v přírodě : výbor studií

1967 | Nakladatelství Svoboda

Výbor z díla francouzského katolického filosofa, paleontologa a geologa, představitele „křesťanského evolucionismu“. Kromě práce Místo člověka v přírodě , v níž se soustředuje na problém antropogeneze , zahrnuje i kratší studie z let 1939–1950. Pojednávají o mystice vědy, ekumenismu, víře v mír a v člověka, psychologic…kých podmínkách lidského sjednocení aj. Výbor z díla francouzského katolického filosofa, paleontologa a geologa, představitele „křesťanského evolucionismu“. Kromě práce Místo člověka v přírodě , v níž se soustředuje na problém antropogeneze… , zahrnuje i kratší studie z let 1939–1950. Pojednávají o mystice vědy, ekumenismu, víře v mír a v člověka, psychologických podmínkách lidského sjednocení aj.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	186
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Sokol, Jiří Němec
Edice:	10. svazek ed. 10. svazek ed. Filosofie a současnost
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 4. 2025 11:36
Číslo položky:	1209856

O autorovi

Pierre Teilhard de Chardin

Pierre Teilhard de Chardin , Francie – 10. dubna 1955, New York, USA) byl francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog, člen Tovaryšstva Ježíšova . Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako skutečné evoluce, jež není předurčená či plánovaná, ale směřuje ke svému cíli v bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Ve svém hlavním díle Le Phénomène humain , jež mohlo vyjít až po jeho smrti, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření a konce světa s tím, co o evoluci víme dík moderní vědě. Jeho metoda „nereduktivní fenomenologie“ mu dovolila skloubit vědecký pohled na Vesmír jako celek s křesťanskou spiritualitou. Na jeho myšlenky navázala řada myslitelů, kteří se také snažili vytvořit soudržný obraz Vesmíru a lidstva jako celku. Pierre Teilhard de Chardin se narodil jako čtvrtý ze sedmi dětí zámožné a zbožné rodiny na venkovském sídle Sarcenat blízko Clermont-Ferrand, na úpatí hory Puy de Dôme. Od dětství jej přitahovala příroda, kameny a „hmota“, v níž cítil cosi víc než jen hmotnou rozlehlost. Po maturitě na jezuitském gymnáziu vstoupil roku 1899 do noviciátu v Aix-en-Provence, v roce 1901 však musel s ostatními jezuity opustit Francii a pokračoval ve studiu na britském ostrově Jersey. V letech 1905–1908 učil fyziku a chemii na jezuitské koleji v Káhiře v Egyptě, v letech 1908–1912 studoval teologii v Hastingsu ve Velké Británii a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. V této době se setkal s dílem francouzského filosofa Henri Bergsona, jehož dílo o „Tvořivém vývoji“, jak později napsal, „katalyzovalo jeho myšlenky“. V letech 1912–1914 studoval geologii a pracoval v paleontologickém oddělení Přírodovědného musea v Paříži, kde se zabýval třetihorními savci a rekonstrukcí Neandertálce. V srpnu 1914 byl mobilizován a sloužil jako nosič raněných čtyři roky na frontě; za statečnost dost...

Více od autora