PhDr. Milan Drápala je pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Badatelské zaměření: Československo v období „třetí republiky“ a její ideové proudy; politické angažmá českých levicových kulturních elit ve 20. století, zejména osobnost Vítězslava Nezvala.

P. Dr. Jiří Novotný, SJ, jezuita, kněz. * 28.2.1921 Brno – † 15.2.2002 Velehrad 1940 maturita na brněnském reálném gymnáziu, vstup do Tovaryšstva Ježíšova, 1943 tříleté studium filosofie na řádovém učilišti na Velehradě, 1947 Russicum , Řím, titul z licenciátu teologie, 1953–1957 Biblický ústav, Řím, titul z licenciátu Písma svatého, 1946 vychovatel studentů v Papežském ústavu na Velehradě, 1960–1966 sekretář v Biblickém ústavu, Řím, 1969–1973 přednáší Nový zákon na teologické fakultě v Bejrútu, kterou vedli francouzští jezuité, 1973–1990 pracuje pro českou misi v Montrealu, výuka řečtiny a hebrejštiny; při ruském chrámu pomáhal při byzantské liturgii, 1990–1995 střídavě přednáší Starý zákon a hebrejštinu na Řeckokatolické fakultě Univerzity P. J. Šafáríka v Prešově a na římskokatolickém Institutu Teologické fakulty bratislavské Univerzity Komenského ve Spišské Kapitule, 1996 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci přednáší Starý a Nový zákon a vede kurzy hebrejštiny, základů arabštiny a semináře věnované ikonám a staroslověnským památkám v Česku,

Jan Vlk byl český právník, notář, buditel a básník. Narodil se v Telči, studoval v Jihlavě, Brně a pak právnickou fakultu olomoucké univerzity. Během studií v Olomouci se začal podílet na českém vlasteneckém hnutí, podílel se na založení Slovanské lípy, prvního českého politického spolku na Moravě. Účastnil se také bojů v Praze během revolučního roku 1848. Po rozpuštění Slovanské lípy během Bachova absolutismu jeho vlastenecká a politická činnost na čas ustala. Do roku 1850 působil jako právní koncipient u Aloise Pražáka v Brně. Po složení soudcovské zkoušky se stal auskultantem u soudu v Novém Jičíně, pak působil také v Hranicích, Těšíně, Varíně, Bratislavě, Zlatých Moravcích, Skalici a v Trenčíně. Po zrušení c. k. soudů v Uhrách byl v roce 1861 jmenován notářem ve Znojmě, kde u něj jako koncipient pracoval Jaroslav Palliardi. V roce 1867 dvakrát neúspěšně kandidoval do Moravského zemského sněmu za venkovské obce Znojemska, ale pokaždé jej porazil Johann Fux. Ve Znojmě začal působit jako národní buditel. V místním převážně německém prostředí prosazoval zájmy Čechů. V roce 1868, u příležitosti 70. narozenin Františka Palackého inicioval první moravský tábor lidu v Kravsku, první veřejné vystoupení Čechů na Znojemsku. Inicioval také vznik Vzájemné záložny, českého peněžního ústavu, a byl předsedou Znojemské matice školské. V roce 1870 stál u zrodu Besedy Znojemské, stal se jejím předsedou, kterým byl až do své smrti. V rámci Besedy působil jako herec a dramaturg, na divadlo přispíval i finančně. Skladbě básní se začal věnovat v roce 1848. Psal milostnou lyriku s motivy národního obětování a nadšení. Jeho nejznámější báseň Přijde jaro, přijde byla později zhudebněna Arnoštem Förchtgottem. V letech 1852–1853 se poezii přestal věnovat a napsal dvě právnická díla. Zemřel 31. července 1896 v Liliendorfu u Vranova nad Dyjí. Jeho pohřeb na hřbitově ve Znojmě ...