Marie Pujmanová
Miliony holubiček : Verše z domova a ze světa

1951 | Nakladatelství Svoboda

Marii Pujmanové, je věc boje za mír nejniternější i nejobecnější záležitostí. Autorka pochopila, že jako žena a básnířka musí včas, dokud není pozdě, každým svým slovem burcovat srdce a vědomí lidí, aby v sobě a ve svém díle vytvářeli mocný obranný val míru. Proto i v této sbírce svých nejnovějších básní, z nichž někte…ré, otištěny na stránkách denního tisku, zapůsobily na čtenáře svou jasnou a jímavou mluvou, vzrušeně sleduje vše, co probíhá v současných vteřinách dějin světa, naslouchá především tichému dechu nevinných, nic netušících dětí a úzkostným srdcím žen, které se nesmějí znovu stát oběťmi nové strašlivé války. Proto si Pujmanová všímá nejen rodné země, ale věnuje své zpěvy mírumilovnému lidu ostatních zemí, kde probíhá boj proti domácím utlačovatelům a proti imperialistické dolarové nebo ozbrojené agresi. Čína, Řecko, Italie, Francie — to jsou prosté názvy nejvroucnějších básní sbírky. A také ve všech dalších, zejména v básních Domy, Válko, jsi nemoderní, Mírové variace a j. posílá Marie Pujmanová proti štvavým nenávistným útokům kapitalistického světa hejna bílých holubiček svých něžných a přitom bojovných veršů.
...
Marie Pujmanová, výtečně slyšící, hmatající, chutnající, cítící a vidící umělec. A dostalo se nám citlivých důkazu, Že básnířka Pujmanová se dovede vposlouchat i do běd, nadějí a odboje všech národů, které dosud strádají národnostní a sociální nesvobodou, jež tak znetvořuje člověka, lidství, a tu letorosty jejího díla, jehož poutavost nám byla vždy drahá jako projev bohatosti české duše a povahy, přerůstám najednou hraniční kameny svého dosavadního rozčeření, zacíleni a stávají se — vždyť Pujmanová vnímá útlak Západu jako svou vlastní hanu — mezinárodním hlasem, nejvroucněji modulovaným. Historický proces dneška našel v ní básnířku všech nepokorných, všech bouřících se vůči pokrytectví, za nímž je lež, odporná lež a nespravedlivé závaží zlata. Chtělo by se ti myslet na mnoho krásných a vzrušujících dojmů, když čteš Pujmanovou. Chtělo by se ti myslet na velmi složité, a přece zjevné tajemství českých achátů. A ostýcháš se jí říci, v obavě, abys nebyl lacině důvtipný: pravnučko Boženy Němcové, nejmoderněji vychovaná ve velkoměstě; Barunko, která náruživě miluješ Lenina, Stalina, Gottwalda! Marie Pujmanová: sličná podobizna bojovně odhodlané mírové holubice.

Karel Konrád Marii Pujmanové, je věc boje za mír nejniternější i nejobecnější záležitostí. Autorka pochopila, že jako žena a básnířka musí včas, dokud není pozdě, každým svým slovem burcovat srdce a vědomí lidí, a…by v sobě a ve svém díle vytvářeli mocný obranný val míru. Proto i v této sbírce svých nejnovějších básní, z nichž některé, otištěny na stránkách denního tisku, zapůsobily na čtenáře svou jasnou a jímavou mluvou, vzrušeně sleduje vše, co probíhá v současných vteřinách dějin světa, naslouchá především tichému dechu nevinných, nic netušících dětí a úzkostným srdcím žen, které se nesmějí znovu stát oběťmi nové strašlivé války. Proto si Pujmanová všímá nejen rodné země, ale věnuje své zpěvy mírumilovnému lidu ostatních zemí, kde probíhá boj proti domácím utlačovatelům a proti imperialistické dolarové nebo ozbrojené agresi. Čína, Řecko, Italie, Francie — to jsou prosté názvy nejvroucnějších básní sbírky. A také ve všech dalších, zejména v básních Domy, Válko, jsi nemoderní, Mírové variace a j. posílá Marie Pujmanová proti štvavým nenávistným útokům kapitalistického světa hejna bílých holubiček svých něžných a přitom bojovných veršů.
...
Marie Pujmanová, výtečně slyšící, hmatající, chutnající, cítící a vidící umělec. A dostalo se nám citlivých důkazu, Že básnířka Pujmanová se dovede vposlouchat i do běd, nadějí a odboje všech národů, které dosud strádají národnostní a sociální nesvobodou, jež tak znetvořuje člověka, lidství, a tu letorosty jejího díla, jehož poutavost nám byla vždy drahá jako projev bohatosti české duše a povahy, přerůstám najednou hraniční kameny svého dosavadního rozčeření, zacíleni a stávají se — vždyť Pujmanová vnímá útlak Západu jako svou vlastní hanu — mezinárodním hlasem, nejvroucněji modulovaným. Historický proces dneška našel v ní básnířku všech nepokorných, všech bouřících se vůči pokrytectví, za nímž je lež, odporná lež a nespravedlivé závaží zlata. Chtělo by se ti myslet na mnoho krásných a vzrušujících dojmů, když čteš Pujmanovou. Chtělo by se ti myslet na velmi složité, a přece zjevné tajemství českých achátů. A ostýcháš se jí říci, v obavě, abys nebyl lacině důvtipný: pravnučko Boženy Němcové, nejmoderněji vychovaná ve velkoměstě; Barunko, která náruživě miluješ Lenina, Stalina, Gottwalda! Marie Pujmanová: sličná podobizna bojovně odhodlané mírové holubice.

Karel Konrád

Vyberte kus s kódem LETO26: 10 Kč

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

Další varianty

Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	LETO26: 10 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	LETO26: 34 Kč
Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	LETO26: 20 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	53, [4]
Jazyk:	česky
Edice:	35. svazek ed. 35. svazek ed. Plamen
Vydání:	3., autoris. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 9. 2022 11:25
Číslo položky:	400123

O autorovi

Marie Pujmanová

Marie Pujmanová, rozená Hennerová, byla česká spisovatelka a novinářka, laureátka Státní ceny . Byl jí udělen titul národní umělkyně . Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem. Sestra Anna Hennerová se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a 8. června 1912 se provdala za syna zdejšího zámožného advokáta a politika Augusta Zátky Vlastislava Zátku. Svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se roku 1919 provdala za Ferdinanda Pujmana, z manželství se narodili dva synové: přírodovědec Vojtěch Pujman a spisovatel Petr Pujman . Pujmanová se později myšlenkově rozešla s pravicovými intelektuály i s třídou, ze které pocházela, od 30. let 20. století se orientovala na levicovou politiku a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. V letech 1937–1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska. Přispívala do Rudého práva , Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd. Po roce 1945 byla aktivní také v oblasti zestátněné české kinematografie. Působila jako členka Filmového uměleckého sboru a Filmové rady, kde se podílela na hodnocení a schvalování filmových projektů. V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek tehdejšího režimu. Dle tvrzení A. C. Nora např. spolupodepsala prohlášení, ve kterém souhlasila s popravou Milady Horákové a odsoudila ji. V denním tisku zveřejňovala svá mírová prohlášení, byla člen...

Více od autora