Jaroslav Humberger, vlastním příjmením Jaroslav Humburger byl český spisovatel a novinář, oběť holokaustu. Narodil se v rodině obchodníka z Nových Dvorů Josefa Humburgera a jeho manželky Hedviky, rozené Lengsfeldové . Poté, co vychodil obecnou školu v rodišti absolvoval v letech 1915–1918 měšťanskou školu v Kutné Hoře. Vyučil se elektrotechnikem a vystudoval v letech 1918–1920 dvouletou živnostenskou školu v Nových Dvorech. Jako novinář pracoval ve 20. a 30. letech 20. století. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Pro svůj židovský původ byl po vzniku Protektorátu perzekvován, již v listopadu 1939 bylo vydání jeho knihy oznámeno s poznámkou „t. č. mimo redakce“. V srpnu 1942 byl odtransportován do Terezína, odsud v říjnu 1944 do Osvětimi, kde zahynul. Dne 5. listopadu 1938 se v Kutné Hoře oženil s Hedvikou Polákovou . Manželé Humburgerovi měli dceru Hedviku . Celá rodina byla vyvražděna v průběhu holokaustu. V Osvětimi zahynuli i rodiče Jaroslava Humbergera. Jaroslav Humberger byl především znám jako autor životopisných děl. Literární věda jim vyčítá, že zachycují dobový kolorit, ale méně se zajímají o tvůrčí život popisovaných osobností. Lépe je z tohoto pohledu hodnocen román o Prokopu Divišovi. Podobně se již v roce 1939 vyjádřil F. X. Šalda o románu Mikuláš Dačický z Heslova: „...nedovedl Dačického dotvořit a dobásnit v zákonný typ, nenalezl v něm a nevynesl vnitřního dramatu.“ Přispíval zejména do Národního osvobození, Lidových novin a dalších deníků, psal humoresky do Humoristických listů.