Henri Barbusse
Mezi námi

1964 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Devatenáct povídek "proslulého spisovatele a obdivuhodného apoštola míru", který v protiválečném románu Oheň dosáhl vrcholu své tvorby. Proti válce a násilí jsou zaměřeny a pokrok probojovávají i jeho povídky, "pravdivé příběhy", jež jsou z valné části bezprostřední a výmluvnou reakcí na skutečné události. Devatenáct povídek "proslulého spisovatele a obdivuhodného apoštola míru", který v protiválečném románu Oheň dosáhl vrcholu své tvorby. Proti válce a násilí jsou zaměřeny a pokrok probojovávají i jeho… povídky, "pravdivé příběhy", jež jsou z valné části bezprostřední a výmluvnou reakcí na skutečné události.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	59 Kč
	Stav Dobrý opotřebená obálka, neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	153
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Muzika
Překladatel:	Vladimír Brett, Eva Outratová, Eva Musilová, Jaroslava Weissová, Miloslav Vlček
Edice:	320. svazek ed. 320. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. v SNKLU 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 9. 2025 14:11
Číslo položky:	1376249

O autorovi

Henri Barbusse

Henri Barbusse byl francouzský prozaik, levicově orientovaný novinář a politik. Proslavil se svým protiválečným románem Oheň. Jeho otec byl novinář a divadelní publicista. Matka zemřela, když Henrimu ještě nebyly tři roky. Studoval literaturu a filosofii v Paříži. Jeho učitelem na gymnáziu byl Stéphane Mallarmé. Do literatury vstoupil několika povídkami a sbírkou lyrických veršů s názvem Plačky vydanou v roce 1895. Vzbudila pozornost literárního kritika Catulle Mendèse, který se stal jeho ochráncem a povzbuzoval ho v další tvorbě. Roku 1898 se Barbusse oženil s jeho dcerou Hélyonou. Po skončení studií byl zaměstnán v tiskovém úřadě ministerstva vnitra. V roce 1897 se stal na Mendèsovu přímluvu divadelním redaktorem v nově založené politickém časopisu La Grande Revue. Jako publicista se zaměřoval na literární kritiku . Jeho první román, vydaný v roce 1903 pod názvem Prosebníci , zapadl. Po pěti letech vyšel jeho románový esej Peklo , který zaujal čtenáře novátorským zpracováním tématu vztahu člověka a společnosti ovládané kapitálem. Jeho talentu si povšimli i známí literáti France, Maeterlinck nebo Loti. V letech 1911–1914 spolupracoval s deníkem Le Matin, kam pravidelně psal krátké povídky. Jeho krátké prózy byly později vydány v několika sbornících: Nous autres..., Quelques coins du coeur , L’Illusion a L’Etrangère. Zásadní předěl v jeho životě byl rok 1914, kdy jako dobrovolník narukoval do první světové války. Bylo mu 41 let, prodělal tuberkulózu, ale věřil, že je třeba za mír bojovat. Brzy však z toho vystřízlivěl a chtěl mimo jiné vyvést z omylu i ostatní lidi. V bojových jednotkách pěchoty se zúčastnil bojů na frontách až do listopadu 1915. V zákopech a vojenských nemocnicích pak napsal svůj protiválečný román Oheň , který vycházel na pokračování v deníku L’O...

Více od autora