Knihy
Cizojazyčné
Německy (Deutsch)
Maxim Gorkij
Mein Weggenosse und andere Erzählungen

Maxim Gorkij: Mein Weggenosse und andere Erzählungen

Maxim Gorkij, Maxim Gorki
Mein Weggenosse und andere Erzählungen

Nakladatelství Wegweiser Verlag

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

převazba, polokožená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba, polokožená
Počet stran:	279
Jazyk:	německy
Vydání:	2.
Vydáno v:	Berlin
Vystaveno:	26. 7. 2022 15:34
Číslo položky:	371160

O autorech

Maxim Gorkij

Maxim Gorkij , vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov , , byl ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář. Bývá považován za průkopníka socialistického realismu. Maxim Gorkij se narodil v Nižném Novgorodě v rodině truhláře Maxima Savatjeviča Peškova, který byl synem důstojníka a zemřel na choleru v Astrachani. Gorkého matka ho vinila ze zapříčinění otcovy smrti, proto byl vychováván u despotického děda Kaširina. V roce 1879 osiřel úplně. Od té doby se musel živit samostatně, střídal různá zaměstnání – byl poslíčkem v obchodě, umývačem nádobí na volžském parníku, učedníkem v dílně malíře ikon, pracoval jako nakladač v přístavu, jako pekařský dělník apod. Od patnácti let se toulal po Rusku a vzdělával se jako samouk, v této době se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Roku 1884, se neúspěšně pokoušel o přijetí na univerzitu v Kazani. Od podzimu 1885 do jara 1887 pracoval v Kazani v pekárně V. S. Semjonova. V roce 1887 se v Kazani pokusil o sebevraždu, tento pokus o sebevraždu později popsal v autobiografické povídce Případ z Makarova života. Roku 1888 pracoval u kaspických rybářů a poté pracoval jako železniční hlídač. V roce 1889 jel přes Tambov a Moskvu do svého rodiště k vojenskému odvodu, ale ze zdravotních důvodů byl vojenské služby trvale zproštěn. Poté byl zatčen pro styky s revolučními narodniky a po propuštění byl dán pod stálý policejní dozor, který skončil až roku 1902. Na jaře roku 1891 se opět vydal na cestu po Rusku, procestoval celé jižní Rusko, donské stepi, Ukrajinu, Besarábii, Krym a přes Kavkaz došel do Tbilisi, kde se na necelý rok usadil. Zde pracoval v železničních dílnách a v září 1892 v tbiliském listě Kavkaz uveřejnil svou první povídku Makar Čudra. Koncem roku 1892 se vrátil do Nižního Novgorodu, od roku 1895 žil v Samaře, kde pod pseudonymem Jegudijil Chlamida přispíval do Samarské gazety, v jejíž redakci se seznámil s Jekatěri...

Více od autora

Maxim Gorki

Alexej Maximovič Peškov známější pod pseudynem Maxim Gorkij , resp. Alexej Maximovič Gorkij byl ruský sovětský spisovatel, básník, prozaik, dramatik, zakladatel a průkopník literatury socialistického realismu, iniciátor založení Svazu spisovatelů SSSR a jeho první předseda. Když působil jako novinář v Samaře, pro své publikované fejetony a črty používal u nás méně známý psedonym Jegudiil Chlamida , který měl parodovat jízlivého seminaristu; autorský sloh byl stylizován do duchovní, archaické literatury. Narodil se v Nižnim Novgorodu, jeho otec byl uměleckým truhlářem. V roce 1879 Gorkij osiřel a dětství prožil u dědečka. Školu navštěvoval jen několik měsíců, od 12 let se toulal, střídal různá zaměstnání. Ve svých 15 letech se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Vzdělání si doplňoval jako samouk. V jeho dílech se projevuje jeho elementární nadání a úzké sepětí s povolžskou krajinou. Roku 1892 vydal v Tbilisi svoji první povídku Makar Čudra pod pseudonymem poukazujícím na osud vlastní i svých postav – Gorkij, tzn. Hořký. Pracoval jako žurnalista v Nižnim Novgorodu a v Samaře. Roku 1898 mu vyšla dvousvazková sbírka povídek, která se setkala s velkým ohlasem nejen v Rusku, ale i v zahraničí. Podílel se na založení prvních legálních bolševických novin „Novaja žizň“ . V této době se seznamuje i s Leninem, jejichž někdy velice proměnlivý vzájemný vztah trval až do Leninovy smrti. V roce 1906 musí odejít do exilu – přes Berlín a Paříž odejel do USA, kde v roce 1908 vznikl román Mať , v letech 1906-1913 se usadil na Capri. Po amnestii v roce 1913 se vrátil do Ruska. Zde se zasazoval o uchování ruského kulturního dědictví, pečoval o mladé spisovatele a a založil nakladatelství „Vsemirnaja literatura“ . Snažil se ochraňovat spisovatele před „rudým terorem“, podporoval však pronásledován...

Více od autora