Knihy
Beletrie
Německá literatura
Max Frisch
Mé jméno budiž Gantenbein

Max Frisch
Mé jméno budiž Gantenbein

1967 | Nakladatelství Mladá fronta

Poslední román německého spisovatele ze Švýcarska. Ústřední postavou tohoto románu je muž, který je považován za slepce, ve skutečnosti však vidí a slepotu předstírá. Svou formou však tento román rezignuje na složku dějovou.Vypravěč v románě vymýšlí jen příběhy k existující životní zkušenosti . Poslední román německého spisovatele ze Švýcarska. Ústřední postavou tohoto románu je muž, který je považován za slepce, ve skutečnosti však vidí a slepotu předstírá. Svou formou však tento román rezi…gnuje na složku dějovou.Vypravěč v románě vymýšlí jen příběhy k existující životní zkušenosti .

Vyberte kus

Stav

Dobrý

razítko z kostela

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý razítko z kostela	Skladem pro e-shop	149 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	129 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, razítko z kostela
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	313
Jazyk:	česky
Překladatel:	Bohumil Černík
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 6. 2025 9:21
Číslo položky:	1269934

O autorovi

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Více od autora