Knihy
Vzácné knihy
19. století
František Herites
Matice lidu - ročník XVII. - čísla 4, 5 a 6 - D...

František Herites: Matice lidu - ročník XVII. - čísla 4, 5 a 6 - Doktor Johánek + Rusové doma - Díl IV - obraz národopisný + Za dědictvím - povídka z venkova

František Herites, Ferdinand Schulz, Donald Mackenzie Wallace
Matice lidu - ročník XVII. - čísla 4, 5 a 6 - Doktor Johánek + Rusové doma - Díl IV - obraz národopisný + Za dědictvím - povídka z venkova

1883 | Nakladatelství Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých

Obsažené svazky:

Za dědictvím, povídka z venkova 1883 (126 s.)
Doktor Johánek, dějepisná povídka z konce století XIV... 1883 (128 s.)
Rusové doma, obraz národopisný 1883 Díl IV (127 s.)

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	126 + 128 + 127
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Váňa
Edice:	17, 17. svazek ed. 17, 17. svazek ed. Matice lidu
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 9. 2024 8:15
Číslo položky:	975848

O autorech

František Herites

František Herites byl český lékárník, revizor účtů, básník, redaktor a spisovatel. Narodil se ve Vodňanech jako František Josef Emanuel, syn tamního lékárníka a purkmistra Antonína Karla Heritese a jeho manželky Anny, dcery lékárníka Emanuela Sehnala z Netolic. Roku 1869 absolvoval gymnázium v Písku, kde se sblížil s Otakarem Mokrým a Josefem Holečkem. S Josefem Kálalem a Janem Dunovským vydal studentský almanach Anemonky , jehož byl redaktorem. Po tříleté lékárnické praxi vystudoval na otcovo přání farmacii na Karlově univerzitě v Praze a ve Štýrském Hradci, kde absolvoval jako magistr a působil jako lékárenský praktikant. Odtud odešel pracovat do Rožnova, Netolic a do Prahy. 30. června roku 1880 se ve Vodňanech oženil se zdejší rodačkou Marií Martanovou , s níž vychoval dvě dcery. Po otcově smrti v roce 1883 převzal jeho vodňanskou lékárnu v domě na náměstí. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie. Podnikání se mu nedařilo, raději psal. Když se zadlužil, v roce 1896 prodal lékárnu i rodný dům. V lednu 1896 přesídlil natrvalo do Prahy, kde s rodinou střídal podnájmy na Novém Městě. Marně sháněl místo stálého redaktora v některém časopise. A tak se stal revizorem lékárnických účtů, od r. 1897 také sekretářem Lékárnického grémia, a zůstal v zaměstnání až do penzionování v roce 1925. Tři roky byl redaktorem Časopisu českých lékárníků . Souběžně byl redaktorem Máje a v tomto nakladatelství i pracoval. Napsal mnoho povídek, črt a fejetonů do různých časopisů: Český svět, Domácí krb, Osvěta, Lidové noviny, Lumír, Národní listy, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor. Jeho jednoduché povídky s maloměstskými příběhy byly oblíbené u části...

Více od autora

Ferdinand Schulz

Ferdinand Schulz byl český vychovatel, novinář, kritik, populární spisovatel a politik. Narodil se ve mlýně Korečníky nedaleko Ronova. Od sedmi let žil v Nymburce. Gymnázium začal studovat u piaristů v Mladé Boleslavi, studium dokončil v Praze na Akademickém gymnáziu, kde jeho spolužáky byli také Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Pak pokračoval studii přírodních věd, historie, jazyků a filozofie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté se stal vychovatelem mladého Václava z šlechtické rodiny Kouniců a s ním procestoval část Evropy – Německo, Švýcarsko, Francii. Životní zkušenosti se projevily v jeho bohaté novinářské i spisovatelské činnosti. Od roku 1872 byl profesorem češtiny a němčiny na tehdy nové Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Byl aktivní i v politickém životě. Od roku 1867 do roku 1871 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu, který ho roku 1867 zvolil i poslancem Říšské rady . Patřil do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Již v 1. polovině 60. let nicméně v rámci Národní strany reprezentoval liberální křídlo, které se roku 1864 zaobíralo ideou na ustavení samostatné strany. 8. ledna 1864 se zúčastnil schůzky několika politiků a novinářů, kterou svolal Rudolf Thurn-Taxis. Na následné schůzce pak došlo k zformulování programu zamýšlené strany, ale k faktickému vydělení radikálně demokratického proudu z jednotné Národní strany tehdy ještě nedošlo. V srpnu ...

Více od autora