Radek Pilař byl významný představitel českého výtvarného umění. Věnoval se ilustracím, grafice, malbě, filmové tvorbě, režii. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u pana profesora Vlastimila Rady. Později okrajově spolupracoval s hudebním divadlem Semafor, se Státním nakladatelstvím dětské knihy, Československou televizí i Krátkým filmem. Založil obor animované tvorby na FAMU v Praze. Je čestným občanem Jičína. „Chtěl jsem žít ve 20. století i navzdory všem potížím a nepřátelství, které mi ty touhy a sny je uskutečnit přinášely. Chtěl jsem se stát článkem lidského řetězu, ve kterém se držím symbolicky za ruce s těmi, které mám rád a jsou blízko i daleko, i s těmi, kteří odešli, které jsem nepoznal nebo kteří teprve přijdou. Jenom to mi pomáhá a dává sílu v mém věku stát na vlastních nohou na zemi, která je mi příslibem a jistotou.“ Jde o tvůrce portrétu Večerníčku a postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska, byl rovněž všestranně nadaným umělcem. Po vystudování Akademie výtvarných umění u prof. Vlastimila Rady se věnoval převážně malbě, kde inklinoval zejména k prvkům moderny. V některých ohledech doslova předstihl dobu. Už v šedesátých letech začal s filmovými experimenty, do toho ilustroval pro děti, věnoval se tvorbě pro tehdejší Československou televizi. V neposlední řadě se zejména v devadesátých letech zabýval videoartem, jehož je v Česku zakladatelem. Jeho dílo je v současnosti možné zhlédnout v písecké Sladovně, kde je kromě jeho ilustrátorské činnosti představena i volná tvorba a rovněž v Jičíně, kde je nově otevřená interaktivní expozice věnovaná výhradně příběhům o loupežníku Rumcajsovi. Za svoji mnoholetou činnost získal mnoho domácích i zahraničních cen a vyznamenání.

Vlastimil Zábranský byl český malíř, grafik, kreslíř, karikaturista a scénograf. Od roku 1953 studoval na Střední škole stavební v Praze. V roce 1957 nastoupil na katedru umění na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, odkud v roce 1959 přestoupil na Vyšší pedagogickou školu v Brně, obor výtvarná výchova – čeština. Absolvoval v roce 1961 v ateliéru prof. Bohdana Laciny. Živil se nejprve jako učitel, od roku 1963 se pak plně věnoval výtvarnému umění. Od 70. let spolupracoval jako scénograf s Divadlem pracujících Gottwaldov , kde spolupracoval s Aloisem Hajdou a Zdeňkem Hradilákem. Jeho brněnský ateliér ve Stojanové ulici byl centrem setkávání osobností brněnského kulturního života. Svá díla pravidelně věnoval do dobročinných dražeb, například ekologické Nadaci Veronica. V roce 1970 se stal členem francouzské Société Protectrice de l'Humour. Město Brno mu v roce 2006 udělilo Cenu města Brna za výtvarné umění. V roce 1990 o něm byl natočen portrét Zábranský bez zábran. V jeho díle stojí jemné až snové technické provedení v protikladu k přímočaře humornému sdělení. Často tvořil na figurální motivy. Jeho tvorba často obsahuje politickou a společenskou kritiku, mezi jeho nejznámější část tvorby patří karikatury; proslavil se například obrazem nahého Václava Klause. Mnohokrát vystavoval v Brně i jiných evropských městech. Jeho dílo je zastoupeno v Galerii hlavního města Prahy, Moravské galerii v Brně nebo Galerii karikatury ve Skopje.