Ingeborg Bachmann
Malina

1996 | Nakladatelství Mladá fronta

„Tu knihu jsem musela napsat a věděla jsem to už dávno, ještě v době, kdy jsem psala básně. Jenom jsem dlouho hledala hlavní postavu. Jedno jsem však věděla už tenkrát: musí to být muž, protože jenom z pozice muže budu moci vyprávět. Proč vlastně? ptala jsem se často sama sebe. Nechápala jsem, proč si i pro své povídky… vybírám jenom mužské já. Nakonec však jsem našla sama sebe: totiž způsob, jak nezapřít ženské já a přesto vložit veškerou tíhu na to mužské.“

Doslov napsal Milan Tvrdík. „Tu knihu jsem musela napsat a věděla jsem to už dávno, ještě v době, kdy jsem psala básně. Jenom jsem dlouho hledala hlavní postavu. Jedno jsem však věděla už tenkrát: musí to být muž, protože jenom …z pozice muže budu moci vyprávět. Proč vlastně? ptala jsem se často sama sebe. Nechápala jsem, proč si i pro své povídky vybírám jenom mužské já. Nakonec však jsem našla sama sebe: totiž způsob, jak nezapřít ženské já a přesto vložit veškerou tíhu na to mužské.“

Doslov napsal Milan Tvrdík.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	306
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020405844
ISBN:	9788020405845
Překladatel:	Michaela Jacobsenová
Edice:	18. svazek ed. 18. svazek ed. Moderní světová próza
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 7. 2025 11:36
Číslo položky:	1312222

O autorovi

Ingeborg Bachmann

Ingeborg Bachmannová byla rakouská spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších lyriček a prozaiček německého jazyka po 2. světové válce. Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 do rodiny učitele. Po dětství v Korutanech studovala od roku 1945 v Innsbrucku, Grazu a Vídni filosofii, germanistiku a psychologii. Studium zakončila roku 1950 kritickou prací o recepci filosofie Martina Heideggera. V té době již publikovala povídky a básně. Tehdy se také seznámila s Paulem Celanem, který byl jejím dlouholetým přítelem. V letech 1951-1953 pracovala jako rozhlasová redaktorka ve Vídni. Roku 1953 získala literární cenu Gruppe 47, s jejímiž představiteli ji spojovala kritika poválečného vývoje a zbrojení. Střídavě žila v Mnichově, Vídni a Berlíně, během intenzivního, byť jen dvouletého vztahu se švýcarským spisovatelem Maxem Frischem pak v Curychu a Římě. V posledních letech života se prohloubila spisovatelčina závislost na lécích a alkoholu. Zemřela na popáleniny při požáru svého bytu v Římě. Její dílo zahrnuje básně, povídky, libreta, rozhlasové hry, eseje a cyklus Todesarten , z nějž stihla dokončit pouze román Malina . První sloka z básně „Vymezený čas“ ze sbírky Die gestundete Zeit . Celý text básně je zpřístupněn elektronicky v digitalizovaném archivu časopisu Tvar spravovaném Ústavem pro českou literaturu. Kromě toho se na autorčinu počest každoročně v jejím rodném Klagenfurtu uděluje po ní pojmenovaná Cena Ingeborg Bachmannové .

Více od autora