Miloš Václav Kratochvíl
Malé dějiny válek

1971 | Nakladatelství Albatros

Hovoří-li se v úvodní části o vzniku a příčinách válek, pak jen proto, aby mohl autor dále líčit už přímo konkrétní válečná tažení, počínaje starým řeckým světem a konče první světovou válkou. Mezi tyto kapitoly jsou vsunuty partie o uměleckém zobrazení bojů a o vývoji vojenské uniformy. Kniha se neupoutává jen k Evrop…ě, ale věnuje díl své pozornosti i Asii a Americe. Hovoří-li se v úvodní části o vzniku a příčinách válek, pak jen proto, aby mohl autor dále líčit už přímo konkrétní válečná tažení, počínaje starým řeckým světem a konče první světovou válkou. Mezi ty…to kapitoly jsou vsunuty partie o uměleckém zobrazení bojů a o vývoji vojenské uniformy. Kniha se neupoutává jen k Evropě, ale věnuje díl své pozornosti i Asii a Americe.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	231
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Dagmar Bromová
Vydání:	I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 7. 2024 14:59
Číslo položky:	902291

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora