Stav: |
Mírně opotřebená
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Volná brož |
Počet stran: | 43 |
Jazyky: | česky |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | čt 9. listopadu 2023 12:52 |
Číslo položky: | 684170 |
Druhého dne, po rozhodné audienci deputace stavů protestantských u Rudolfa II. a odjezdu katolických ministrů z Prahy, opouštěl také Vilém z Helfenburku Pražský hrad, aby se uvázal v držení paláce pánů z Helfenburku na Malé Straně. Den před tím obdržel od císaře své propuštění ze služby a od královské kanceláře slavné přiřčení všech práv na majorát helfenburský, v kteréžto milosti také mezi stavy království českého byl přijat. Jako velmož odjížděl nyní ze sídla královského, ač dvořanstvo se divilo, že dosáhnuv takto vznešeného postavení, sám do dobrovolného jaksi vyhnanství ode dvora se odebírá. Historický román z doby panování císaře Rudolfa II.
Kamil Krofta byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat. Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové. Byl třetím z deseti sourozenců. Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Plzni. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898. O rok později ukončil i vídeňská studia. Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911. V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil. V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již 22. března 1920 se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce a ve funkci byl do prosince 1921 . V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu. Po svém zvolení presidentem zprostil E...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem