František Lazecký
Má paní hudba

1970 | Nakladatelství Růže

Rozsáhlá poéma pravidelných, rýmovaných veršů oslavuje život a dílo Antonína Dvořáka. Zatímco zpočátku ve zpodobení života skladatelových rodičů a skladatelova dětství je někdy rétorická, v procítění skladatelova osudu a díla dosahuje zpěvnosti a lehkosti seifertovské či nezvalovské; to platí především o evokacích stěž…ejn ích skladatelových děl a o domyšlení jeho uměleckého poslání . Rozsáhlá poéma pravidelných, rýmovaných veršů oslavuje život a dílo Antonína Dvořáka. Zatímco zpočátku ve zpodobení života skladatelových rodičů a skladatelova dětství je někdy rétorická, v procítění …skladatelova osudu a díla dosahuje zpěvnosti a lehkosti seifertovské či nezvalovské; to platí především o evokacích stěžejn ích skladatelových děl a o domyšlení jeho uměleckého poslání .

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	74
Jazyk:	česky
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	České Budějovice
Vystaveno:	12. 10. 2024 9:53
Číslo položky:	1026136

O autorovi

František Lazecký

František Lazecký byl český spisovatel a básník katolické orientace. Narodil se v rodině slezského rolníka, od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů. Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem . Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně L. v. Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska . Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby . Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.

Více od autora