Aleksandr Sergejevič Puškin
Lyrika I.

1956 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Za nejdůvěrnějšim poznáním Puškina, velikého zjevu klasické poesie ruské, nepůjdeme k slavnému „Eugenu Oněginovi", ani k „Borisi Godunovovi" nebo k jeho „Kapitánské dcerce", ale tam, kde se po celý život ukládalo a nový básnický výraz si hledalo nové, jeho viděni skutečnosti, a zvláště ruské skutečnosti – k lyrické tvo…rbě. V prvních básních čtrnáctiletého Iyceisty nepostřehneme jen mladistvou mutaci jeho poetiky, v základě ještě klasicistické, jen úsilí o svůj jazyk, svůj nápěv, o svůj básnický „rukopis", ale také už pozvolné objevování nového slova v ruské poesii vůbec. Proto, jako každý veliký harmonisátor historického vývoje národní poesie, Puškin se na této cestě bez obav z epigonství vystavuje všem užitečným vlivům svých předchůdců. Na jedné straně rétorický styl Děržavinových ód, ovlivňující výraz Puškinových pathetických apostrof a básní proklamačnich, s romantismem Žukovského, který předznamenal jeho elegickou poesii i zčásti Puškinovo pojetí básníkova poslání a vztahu ke společnosti, na druhé straně vliv Baťuškova a jeho anakreontské lyriky, která se u Puškina záhy prokrvovala realistickými názvuky a prohřívala domácí půdou. Nový výbor z Puškinovy lyriky zachycuje v dosud největštm rozsahu jeho tvůrčí vývoj od tohoto prvního údobí až k zralému realistickému výrazu a ještě živěji nám zpřítomní dílo největšího ruského básníka. Za nejdůvěrnějšim poznáním Puškina, velikého zjevu klasické poesie ruské, nepůjdeme k slavnému „Eugenu Oněginovi", ani k „Borisi Godunovovi" nebo k jeho „Kapitánské dcerce", ale tam, kde se po celý ži…vot ukládalo a nový básnický výraz si hledalo nové, jeho viděni skutečnosti, a zvláště ruské skutečnosti – k lyrické tvorbě. V prvních básních čtrnáctiletého Iyceisty nepostřehneme jen mladistvou mutaci jeho poetiky, v základě ještě klasicistické, jen úsilí o svůj jazyk, svůj nápěv, o svůj básnický „rukopis", ale také už pozvolné objevování nového slova v ruské poesii vůbec. Proto, jako každý veliký harmonisátor historického vývoje národní poesie, Puškin se na této cestě bez obav z epigonství vystavuje všem užitečným vlivům svých předchůdců. Na jedné straně rétorický styl Děržavinových ód, ovlivňující výraz Puškinových pathetických apostrof a básní proklamačnich, s romantismem Žukovského, který předznamenal jeho elegickou poesii i zčásti Puškinovo pojetí básníkova poslání a vztahu ke společnosti, na druhé straně vliv Baťuškova a jeho anakreontské lyriky, která se u Puškina záhy prokrvovala realistickými názvuky a prohřívala domácí půdou. Nový výbor z Puškinovy lyriky zachycuje v dosud největštm rozsahu jeho tvůrčí vývoj od tohoto prvního údobí až k zralému realistickému výrazu a ještě živěji nám zpřítomní dílo největšího ruského básníka.

Součástí souboru:

Lyrika 1956 (2 sv. (458, 298 s.), 1. vyd.)

s kódem BREZEN26: 71 Kč

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka František Muzika
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	458
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Muzika
Překladatel:	Josef Hora, Kamil Bednář, Eliška Krásnohorská, Petr Křička, Emanuel Frynta, František Táborský, Zdenka Bergrová, Václav Alois Jung, Luděk Kubišta, Bohumil Franěk, Anna Křemenáková, V. A Jung
Edice:	Knihovna klasiků., 1. svazek ed. 1. svazek ed. Spisy A.S. Puškina, Spisy A. S. Puškina, Knihovna klasiků.Spisy A.S.Puškina
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 7. 2022 11:0
Číslo položky:	372370

O autorovi

Aleksandr Sergejevič Puškin

Tento představitel romantismu bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří poema Ruslan a Ludmila, drama Boris Godunov, prózy Kapitánská dcerka a Piková dáma a veršovaný román Evžen Oněgin. Jeho otec Sergej Lvovič Puškin pocházel ze starého ruského šlechtického rodu; dědeček jeho otce Lev Alexandrovič Puškin byl plukovník ruské armády; dědečkem jeho matky, tedy Puškinovým pradědečkem, byl Abram Petrovič Hannibal, ruský vojenský a politický činitel afrického původu, pravděpodobně z oblasti dnešní Eritreje nebo Kamerunu. Mnohé zdroje se zmiňují o jeho eritrejském nebo etiopském původu. Ottův slovník naučný ho popisuje jako „oblíbeného černocha Petra Velikého“. Některé zdroje uvádějí, že Hannibal byl synem jednoho z etiopských vladařů, který byl v sedmi letech odveden jako rukojmí do Konstantinopole, kde měl sloužit jako pojistka věrnosti své šlechtické rodiny Osmanské říši. O pouhý rok později, tedy v osmi letech, byl vykoupen ruskými vyslanci a odveden k carskému dvoru Petra Velikého, který si Hannibala oblíbil a ten u dvora vybudoval úspěšnou kariéru a byl přijat do řad ruské šlechty. Jeho matka Nadězda Osipovna Puškina , rozená Hannibalová , před sňatkem žila v Petrohradu na panství Kobrino .

Více od autora