František Suchán, Luděk Bukač
Luděk Bukač : moje hokejové století : autobiografie

2018 | Nakladatelství Jota

Hráč. Trenér. Učitel. Vítěz. Filozof. Člověk, který věděl, kdy do toho šlápnout a kdy couvnout.

Luďka Bukače můžete označit každým z těchto slov. Jeho postava se prolíná historií českého i světového hokeje podobně jako probíhá Forrest Gump novodobými dějinami USA. Muž, který výrazně pomáhal formovat podobu nejú…spěšnější kolektivní hry u nás, s nadhledem líčí své zážitky a s charakteristickou zapáleností prokládá vyprávění myšlenkami vysvětlujícími vývoj českého hokeje v kontextu s tím světovým. Od dětského okouzlení štvanickým zimákem a Zábrodského LTC přes komunistický převrat, jenž změnil i hokej a přinesl akademicky pojatou tělovýchovu.

Nemusíte být hokejoví fanoušci, aby vás vtáhnul příběh jeho neobyčejného života. Života, v němž se potkávají hokejové legendy Howe, Bowman i Jágr s Kapkem a Himlem. Života s nátlakem StB, ale i přímluvou z nejvyšších míst Strany dovolující poznat zblízka NHL šedesátých let a následně sovětský recept na neporazitelnost.
Luděk Bukač dokázal coby kouč národního týmu najít recept na dominantní rudou mašinu osmdesátých let a zrovna tak uřídit tým v časech překotně bujícího profesionalismu, kdy hráči trenérům přerůstali přes hlavu.
Nakonec narazil. Zjistil, že svět utíká rychleji, než je on schopen reagovat. Dobrovolně odešel a sledoval, jakým silám nezabránil proniknout do českého hokeje. Teď na to vše poprvé nabízí svůj otevřený pohled.

Autobiografie české hokejové legendy, trenéra, který dovedl český reprezentační tým k titulu mistrů světa v roce 1985 a 1996.

***

PhDr. Luděk Bukač je bývalý československý hokejista , později trenér a pedagog, otec hokejového trenéra Luďka Bukače mladšího. Za národní tým odehrál 30 utkání, nastřílel 11 branek a zúčastnil se dvou MS. Od roku 1980 vedl jako trenér národní tým, s nímž během pěti let vždy získal medaili a v roce 1985 na domácím mistrovství světa jej dovedl ke zlatu. Po úspěšných angažmá u národních týmů Rakouska a Německa se vrátil k české reprezentaci a v roce 1996 ji dovedl k dalšímu titulu mistrů světa. Je členem Síně slávy IIHF a Síně slávy českého hokeje.

František Suchan už během studií na Fakultě sociálních věd UK začal pracovat v deníku Sport jako hokejový redaktor. V této roli se účastnil i hokejových mistrovství světa, od roku 2016 pokračoval jako spolupracovník portálu hokej.cz. Stál u zrodu sportovního magazínu Bez frází, který přináší krátké životopisy českých sportovců s výjimečnými životními příběhy. Luděk Bukač si ho vybral jako autora na základě řady společných rozhovorů.

***

Na Slovensku jsme třeba ještě tři hodiny po zápase seděli v šatně. Vždycky se někdo vyrazil nenápadně podívat, jestli venku ještě čekají zdejší fanoušci, kteří nás chtěli lynčovat. Někdy to bylo vážně ostré. „Češi peši do Prahy,“ skandovali a hrozili, že nás odsud nepustí.

Zůstal jsem v místnosti bez jídla a vody celé odpoledne. Potom se na mně začali střídat. Řvali, hráli si na zlé, už to byl jen bohapustý nátlak. Házeli do placu jeden detail z mého života za druhým, aby mě vystrašili. A přiznávám, nahnáno jsem měl, přestože jsem to nedával najevo. Oni totiž věděli všechno.
Mám na mysli skutečně VŠECHNO.
Bylo to děsivé zjištění. Upřímně, neudělali jedinou chybu. Měli přehled o mém osobním životě od informací o tom, co kde s kým, až po malichernosti jako když jsme na zájezdech se Spartou měnili s Kanaďany fotoaparáty Zorki a keramické vázy za hokejové vybavení a západní oblečení.

Dnes na všechno najdete specializované učitele a instruktory, od malička přichází naše děti do kontaktu s odborníky na fyzioterapii, na výživu, na psychologii… To všechno je přitom postavené úplně mimo podstatu. Ztratili jsme přirozenost. Něco, co na vás udělá dojem, co vybočuje z průměru. To je přece fundament sportovní hry, základ hokeje a úspěchu v něm. Nikoliv rozum. Je to rozeznávání.

Zatímco Tarasov do sebe kopal jedno štamprle za druhým, my vodku nenápadně lili do květináče. S ním nešlo udržet tempo, zřídil by nás pod obraz.
Jako sebe.
Zároveň ale čím měl lepší náladu, tím víc povídal, jestli to ještě vůbec bylo možné. Řekl mi toho mimoděk víc o Rusku, než vytáhl ze mě o našem hokeji.
Často opakoval, že jeho snem je stát se nejlepším na světě. Být napřed ve všech ohledech.

Pobalili jsme materiál a vyrazili. Náš autobus už se cestou proplétal mezi ruskými tanky. Doslova.
Vedle mě přes uličku seděl Kanaďan Gaston Marcotte a jen zíral. Byl tu u mě zrovna na studijní stáži a úplně nečekal, že místo hokejových vědomostí v Československu posbírá i takové zážitky.

Hokej se pod Gutovým vedením dostal přesně tam, kam neměl. Cesta práce na mládeži a postupného vývoje tažená úspěchy národního mužstva se bohapustě komercionalizovala. To Gut sem dovolil proniknout nekulturnímu prostředí a korupci. Hráč. Trenér. Učitel. Vítěz. Filozof. Člověk, který věděl, kdy do toho šlápnout a kdy couvnout.

Luďka Bukače můžete označit každým z těchto slov. Jeho postava se prolíná historií českého i svě…tového hokeje podobně jako probíhá Forrest Gump novodobými dějinami USA. Muž, který výrazně pomáhal formovat podobu nejúspěšnější kolektivní hry u nás, s nadhledem líčí své zážitky a s charakteristickou zapáleností prokládá vyprávění myšlenkami vysvětlujícími vývoj českého hokeje v kontextu s tím světovým. Od dětského okouzlení štvanickým zimákem a Zábrodského LTC přes komunistický převrat, jenž změnil i hokej a přinesl akademicky pojatou tělovýchovu.

Nemusíte být hokejoví fanoušci, aby vás vtáhnul příběh jeho neobyčejného života. Života, v němž se potkávají hokejové legendy Howe, Bowman i Jágr s Kapkem a Himlem. Života s nátlakem StB, ale i přímluvou z nejvyšších míst Strany dovolující poznat zblízka NHL šedesátých let a následně sovětský recept na neporazitelnost.
Luděk Bukač dokázal coby kouč národního týmu najít recept na dominantní rudou mašinu osmdesátých let a zrovna tak uřídit tým v časech překotně bujícího profesionalismu, kdy hráči trenérům přerůstali přes hlavu.
Nakonec narazil. Zjistil, že svět utíká rychleji, než je on schopen reagovat. Dobrovolně odešel a sledoval, jakým silám nezabránil proniknout do českého hokeje. Teď na to vše poprvé nabízí svůj otevřený pohled.

Autobiografie české hokejové legendy, trenéra, který dovedl český reprezentační tým k titulu mistrů světa v roce 1985 a 1996.

***

PhDr. Luděk Bukač je bývalý československý hokejista , později trenér a pedagog, otec hokejového trenéra Luďka Bukače mladšího. Za národní tým odehrál 30 utkání, nastřílel 11 branek a zúčastnil se dvou MS. Od roku 1980 vedl jako trenér národní tým, s nímž během pěti let vždy získal medaili a v roce 1985 na domácím mistrovství světa jej dovedl ke zlatu. Po úspěšných angažmá u národních týmů Rakouska a Německa se vrátil k české reprezentaci a v roce 1996 ji dovedl k dalšímu titulu mistrů světa. Je členem Síně slávy IIHF a Síně slávy českého hokeje.

František Suchan už během studií na Fakultě sociálních věd UK začal pracovat v deníku Sport jako hokejový redaktor. V této roli se účastnil i hokejových mistrovství světa, od roku 2016 pokračoval jako spolupracovník portálu hokej.cz. Stál u zrodu sportovního magazínu Bez frází, který přináší krátké životopisy českých sportovců s výjimečnými životními příběhy. Luděk Bukač si ho vybral jako autora na základě řady společných rozhovorů.

***

Na Slovensku jsme třeba ještě tři hodiny po zápase seděli v šatně. Vždycky se někdo vyrazil nenápadně podívat, jestli venku ještě čekají zdejší fanoušci, kteří nás chtěli lynčovat. Někdy to bylo vážně ostré. „Češi peši do Prahy,“ skandovali a hrozili, že nás odsud nepustí.

Zůstal jsem v místnosti bez jídla a vody celé odpoledne. Potom se na mně začali střídat. Řvali, hráli si na zlé, už to byl jen bohapustý nátlak. Házeli do placu jeden detail z mého života za druhým, aby mě vystrašili. A přiznávám, nahnáno jsem měl, přestože jsem to nedával najevo. Oni totiž věděli všechno.
Mám na mysli skutečně VŠECHNO.
Bylo to děsivé zjištění. Upřímně, neudělali jedinou chybu. Měli přehled o mém osobním životě od informací o tom, co kde s kým, až po malichernosti jako když jsme na zájezdech se Spartou měnili s Kanaďany fotoaparáty Zorki a keramické vázy za hokejové vybavení a západní oblečení.

Dnes na všechno najdete specializované učitele a instruktory, od malička přichází naše děti do kontaktu s odborníky na fyzioterapii, na výživu, na psychologii… To všechno je přitom postavené úplně mimo podstatu. Ztratili jsme přirozenost. Něco, co na vás udělá dojem, co vybočuje z průměru. To je přece fundament sportovní hry, základ hokeje a úspěchu v něm. Nikoliv rozum. Je to rozeznávání.

Zatímco Tarasov do sebe kopal jedno štamprle za druhým, my vodku nenápadně lili do květináče. S ním nešlo udržet tempo, zřídil by nás pod obraz.
Jako sebe.
Zároveň ale čím měl lepší náladu, tím víc povídal, jestli to ještě vůbec bylo možné. Řekl mi toho mimoděk víc o Rusku, než vytáhl ze mě o našem hokeji.
Často opakoval, že jeho snem je stát se nejlepším na světě. Být napřed ve všech ohledech.

Pobalili jsme materiál a vyrazili. Náš autobus už se cestou proplétal mezi ruskými tanky. Doslova.
Vedle mě přes uličku seděl Kanaďan Gaston Marcotte a jen zíral. Byl tu u mě zrovna na studijní stáži a úplně nečekal, že místo hokejových vědomostí v Československu posbírá i takové zážitky.

Hokej se pod Gutovým vedením dostal přesně tam, kam neměl. Cesta práce na mládeži a postupného vývoje tažená úspěchy národního mužstva se bohapustě komercionalizovala. To Gut sem dovolil proniknout nekulturnímu prostředí a korupci.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou, ochranný obal
Počet stran:	343 , 32 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
ISBN10:	8075653327
ISBN:	9788075653321
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	5. 12. 2025 11:43
Číslo položky:	1486094

O autorech

František Suchán

Spoluzakladatel a hlavní editor portálu Bez frází , autor textů ze sportovního prostředí.

Více od autora

Luděk Bukač

Luděk Bukač byl český a československý hokejový trenér, pedagog a útočník. Byl otcem hokejového trenéra Luďka Bukače mladšího. V žákovské kategorii hrál za LTC Praha a I. ČLTK Praha, v kategorii dospělých za Motorlet Praha , Spartu Praha . V ligové soutěži odehrál 13 sezón, kolem 330 zápasů, v nichž nastřílel 153 gólů. V reprezentaci odehrál 30 zápasů a nastřílel 11 gólů. Zúčastnil se mistrovství světa v letech 1961 a 1963 . Po skončení aktivní hráčské kariéry trenér Sparty Praha , VSŽ Košice a Motoru České Budějovice . V letech 1979–1985 trenér reprezentace ČSSR spolu se Stanislavem Neveselým, v první sezóně ještě s Karlem Gutem, od roku 1981 hlavní trenér. Jeho typickým trenérským rysem bylo vysoké tempo hry a celohřišťové pojetí. Pod jeho vedením získali českoslovenští hokejisté na mistrovství světa 1981 bronzovou medaili, v roce 1982 a 1983 a na Zimních olympijských hrách 1984 stříbrné medaile. Prvním vrcholem trenérské práce byl zisk titulu mistrů světa v roce 1985, kdy dokázal přerušit letitou nadvládu hokejové reprezentace SSSR . Po odchodu od reprezentace ČSSR působil jako trenér týmu Rakouska, se kterým se zúčastnil Zimních olympijských her 1988. Práci u týmu ukončil v roce 1991. V letech 1992–1994 trénoval národní tým Německa, se kterým na Zimních olympijských hrách 1992 obsadil 6. místo. V roce 1996 dovedl k titulu mistrů světa český reprezentační tým. Odešel po neúspěšném vystoupení mužstva na Světovém poháru 1996. Ještě během aktivní hráčské činnosti byl na stáži v Kanadě a v SSSR . Později proslul jako trenér, který se soustavně věnoval teorii i praxi ledního hokeje. Vědecká i odborná publikační činnost Luďka Bukače je velmi bohatá - je autorem kolem 30 vědeckých statí, dále řady učebních te...

Více od autora