Ivan Sergejevič Turgenev
Lovcovy zápisky

1950 | Nakladatelství Práce

Dvacet pět povídek, psaných v letech 1847-1851 a jako samostatná kniha vydaných r. 1852. Obraz života nevolnické vesnice a statkářského sídla, s podstatnou složkou komposiční - poeticky zachycenou ruskou krajinou.Dílo sociálně-historicky závažné jako obžaloba dřívějšího řádu nevolnického. Dvacet pět povídek, psaných v letech 1847-1851 a jako samostatná kniha vydaných r. 1852. Obraz života nevolnické vesnice a statkářského sídla, s podstatnou složkou komposiční - poeticky zachycenou rus…kou krajinou.Dílo sociálně-historicky závažné jako obžaloba dřívějšího řádu nevolnického.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 45 Kč
	Stav Velmi dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	převazba
Počet stran:	376
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Karel
Překladatel:	Josef Pelíšek
Edice:	5. svazek ed. 5. svazek ed. Živé dědictví
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 11. 2024 14:28
Číslo položky:	1063596

O autorovi

Ivan Sergejevič Turgenev

Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista. Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily , ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický . Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla. V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen. Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm. Turgeněv začínal jako jemný lyrický...

Více od autora