Olga Votočková-Lauermannová
Loupežník Babinský : román

1930 | Nakladatelství O. Votočková-Lauermannová

Příběhy o Babinském jsou napsány většinou dle skutečnosti. K sepsání románu jsem užila několik knih a příruček, o nichž se zmíním jinde.
Děkuji všem, s jejichž pomocí jsem věc sepsala. Zejména vícepresidentu zemsk. trest. soudu v Praze a panu Boučkovi, že mi dal k dispozici dosud neskartovaný materiál z roku 1830 - …40, nadepsaný: Babinský a společníci. Děkuji řed. archivu min. vnitra,..........

Olga Votočková - Lauermannová Příběhy o Babinském jsou napsány většinou dle skutečnosti. K sepsání románu jsem užila několik knih a příruček, o nichž se zmíním jinde.
Děkuji všem, s jejichž pomocí jsem věc sepsala. Zejména více…presidentu zemsk. trest. soudu v Praze a panu Boučkovi, že mi dal k dispozici dosud neskartovaný materiál z roku 1830 - 40, nadepsaný: Babinský a společníci. Děkuji řed. archivu min. vnitra,..........

Olga Votočková - Lauermannová

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	259
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 8. 2024 8:46
Číslo položky:	931953

O autorovi

Olga Votočková-Lauermannová

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Více od autora