Pavel Andrejevič Žilin
Kutuzov

Pavel Andrejevič Žilin

Pavel Andrejevič Žilin byl ruský vojenský historik. Narodil se v rolnické rodině a v roce 1930 absolvoval zemědělskou střední školu. Pracoval v sovchoze, poté na ruském lidovém komisariátu zemědělství. V letech 1937 až 1940 byl na vědecké expedici na Čukotce. Během Velké vlastenecké války se zúčastnil bitvy o Moskvu a osvobození Běloruska. V roce 1942 se stal členem komunistické strany a ukončil vojenskou školu; roku 1946 absolvoval Frunzeho akademii, v roce 1949 absolvoval na katedře vojenské historie Univerzity marxismu-leninismu. V letech 1947 až 1958 působil v generálním štábu ozbrojených sil SSSR na pozicích vedoucího výzkumného pracovníka a vedoucího vojensko-vědeckého oddělení a dohlížel na zveřejňování dokumentů v časopise Военная мысль. Profesuru obhájil v roce 1961. V období 1964 až 1966 byl prorektorem na akademii společenských věd a přednášel na Vojensko-politické akademii V. I. Lenina. Jako vedoucí Ústavu vojenské historie Ministerstva obrany SSSR působil v letech 1967 až 1987. Do hodnosti generálporučíka byl povýšen v roce 1968. Je autorem více než 150 vědeckých prací. Byl zástupcem šéfredaktora Vojenského historického časopisu , místopředsedou hlavních redakčních komisí pro Dějiny druhé světové války 1939–1945 a Sovětské vojenské encyklopedie “ , členem redakčních rad edic Světové dějiny a Druhá světová válka . Mezi jeho funkce patřily i zástupce akademika-tajemníka oddělení historie Akademie věd SSSR, předseda Komise historiků SSSR a NDR či viceprezident Mezinárodního výboru pro dějiny druhé světové války. Je pohřben v Moskvě na Kuncevském hřbitově. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Жилин, Павел Андреевич na ruské Wikipedii....