Josef Ludvík Fischer
Krise demokracie : Svoboda - Kniha prvá

2005 | Nakladatelství Karolinum

Demokracie se dostala do krizové situace, neboť široké vrstvy obyvatelstva, včetně inteligence, se přestaly ztotožňovat s tímto uspořádáním - demokratický tábor je zatlačován do defenzivy. Demokracie se tak stává minulostí... Jejímu úpadku nezabrání mocenská opatření, ale odstranění příčin. Fischer východisko nachází v…e vzniku tzv. skladebné společnosti, kde jsou sociální poměry důsledkem osobního zařazení jednotlivých společenských vrstev do výkonu jejich kvalitativně odstupňovaných funkcí, při zachování maximální míry autonomie. Demokracie se dostala do krizové situace, neboť široké vrstvy obyvatelstva, včetně inteligence, se přestaly ztotožňovat s tímto uspořádáním - demokratický tábor je zatlačován do defenzivy. Demokracie …se tak stává minulostí... Jejímu úpadku nezabrání mocenská opatření, ale odstranění příčin. Fischer východisko nachází ve vzniku tzv. skladebné společnosti, kde jsou sociální poměry důsledkem osobního zařazení jednotlivých společenských vrstev do výkonu jejich kvalitativně odstupňovaných funkcí, při zachování maximální míry autonomie.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~169 Kč~~ 45 Kč
	Stav Dobrý razítko knihovny Chomutov	Skladem pro e-shop	~~149 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	361
Jazyk:	česky
ISBN10:	8024606585
ISBN:	9788024606583
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Prameny k dějinám českého myšlení
Vydání:	Přetisk 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 6. 2023 15:55
Číslo položky:	572446

O autorovi

Josef Ludvík Fischer

Josef Ludvík Fischer byl český filosof a sociolog, představitel filosofického strukturalismu. Po studiích na klasických gymnáziích v Českých Budějovicích a v Třeboni absolvoval na Filosofické fakultě pražské univerzity češtinu, němčinu a filosofii. Doktorem filosofie byl promován roku 1919 . V letech 1921–1923 pracoval v pražských knihovnách a aktivně se zapojil do levicového hnutí. Přispíval do Neumannova Června, Václavkovy Studentské revue, spolupracoval se Zdeňkem Nejedlým v časopisu Var. Kvůli své levicové činnosti byl přeložen dál od centra, do Studijní knihovny v Olomouci, kde byl zaměstnán až do roku 1933. V letech 1924–1930 byl členem Komunistické strany Československa. V roce 1927 se prací Saint-Simon a Auguste Comte habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent pro obor sociologie, v roce 1930 i pro obor filosofie. Na přelomu 20. a 30. let spolu s Bedřichem Václavkem a Jiřím Mahenem redigoval Index , s Inocencem Arnoštem Bláhou a Emanuelem Chalupným založil a vedl Sociologickou revui . V letech 1933–35 byl zaměstnancem univerzitní knihovny v Brně, mimořádným profesorem Masarykovy univerzity pro obory sociologie a dějiny filosofie se stal v roce 1935. V Brně se podílel na práci Levé fronty a v roce 1938 se stal předsedou brněnské odbočky Společnosti přátel demokratického Španělska. Po nacistické okupaci Československa se až do konce války skrýval v Nizozemí. Po návratu do Brna byl v říjnu 1945 jmenován řádným profesorem Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, ve školním roce 1945–46 zastával funkci jejího děkana. Zároveň se podílel na obnovení olomoucké Univerzity Palackého, na které z pověření ministra školství Zdeňka Nejedlého v letech 1946–49 vykonával funkci rektora . V únoru 1948 manifestačně znovu vstoup...

Více od autora