Gonzalo Torrente Ballester
Kráľovská história

Gonzalo Torrente Ballester

Gonzalo Torrente Ballester byl španělský spisovatel spojený s generací hnutí '36. Narodil se v Serantes a Ferrol v Galicii, kde dokončil základní vzdělání. Následně studoval na univerzitách v Santiagu de Compostela a Oviedo. Jeho kariéra jako spisovatele začala v Oviedu, ale rozvinula se teprve v Madridu . Po častých změnách pobytu v závěru 20. a počátkem 30. let 20. století, včetně období v Paříži, se vrátil do Španělska a vstoupil do Frankovi Falange strany. Byl zanícený falangista a Frankův ideolog. Jeho první román, Javier Marino, byl vydán v roce 1943. Přes jeho příslušnost k Falangistům, od roku 1939, kdy se vrátil do Santiaga, aby zde získal místo na univerzitě, se stále více distancoval od strany. V roce 1962 se zapojil do protestů ve prospěch stávkujících Asturianských horníků , a byl kvůli tomu vyhozen ze svého učitelského místa na univerzitě. V polovině 60. let měl řadu problémů s vládními cenzory. Opustil Španělsko kvůli místu na univerzitě v Albany, State University of New York v roce 1966, a zůstal tam až do roku 1973. V roce 1975 se přestěhoval do města Salamanca, kde zůstal až do své smrti. Po návratu do Španělska, byl pravidelně oceňován: V roce 1975 byl zvolen členem Španělské královské akademie, získal literární cenu španělského premiera a v roce 1985 Cenu Cervantese. Bezprostředně po jeho smrti byla k ochraně, studiu a šíření jeho díla zřízena nadace. Název této nadace je Fundación Gonzalo Torrente Ballester.