Alžběta z Yorku se jako jediná královna v anglických dějinách mohla pochlubit tím, že byla manželkou, dcerou, sestrou, neteří a matkou anglického krále. Toto imponující pokrevní příbuzenství však vysoce převážila její láska k vlasti.
Sedmnáctiletá Alžběta z Yorku, vášnivě oddaná milovanému otci a králi Eduardu IV., věřila, že si na smrtelné posteli přál zanechat Anglii v rukách spravedlivého panovníka, který toho bude hoden. Následník trůnu Eduard V. byl na vládnutí příliš mladý, a tak moc spadla do klína Alžbětinu strýci Richardovi z Gloucesteru, jemuž Alžbětina matka nedůvěřovala. Brzy se Alžběta začala obávat, že její víra je pošetilá. Za Richardova vládnutí totiž její rodina zažívala jednu pohromu za druhou – zesnulého otce prohlásili za bigamistu, z ní i ze sourozenců se stali levobočci, bratři zmizeli a nakonec se rozšířily zvěsti, že byli zavražděni. Přemýšlela, jak mohl otec důvěřovat člověku schopnému takových věrolomností.
Jedné osudové noci však Alžběta zažila otřes, který ji přinutil své předsudky přehodnotit. Očima Richardovy nemocné manželky uviděla muže úctyhodného, který si zaslouží nehynoucí obdiv. Jeho oddanost lidu v ní probudila zakázanou lásku a nakonec jí dodala odvahu přijmout svůj osud, provdat se za Jindřicha Tudora a stát se královnou. Alžbětina duše možná pořád tajně patřila jinému, své srdce však navěky věnovala Anglii.
Skvěle napsaný historický román ze dvora Tudorovců o kdysi opomíjené, avšak nezapomenutelné panovnici.