Hans Urs von Balthasar
Kordula, anebo, Vážný případ

Hans Urs von Balthasar

Hans Urs von Balthasar byl švýcarský katolický teolog, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších teologů 20. století. Patří mezi nejdůležitější předchůdce vatikánského koncilu, z nichž však „jako jediný mezi velkými středoevropskými teology“ nebyl přizván jako koncilní expert. Podle Tomáše Halíka byl jednou z nejvzdělanějších osobností 20. století. Balthasarova teologie je ovlivněna mnoha přátelskými vztahy s významnými teology a filosofy , mezi nimiž nechybí Erich Przywara, Jean Daniélou, Henri de Lubac a Joseph Ratzinger , který byl zároveň i jeho žákem. Přednáškovou a literární činností pomohl, spolu s dalšími, teologii a křesťanské víře obecně znovuobjevit dědictví patristiky v tzv. Nové teologii. Ke sklonku svého života byl papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem, zemřel však pouhé dva dny před převzetím kardinálského klobouku. Balthasar studoval od roku 1923 germanistiku a filozofii postupně v Curychu, Berlíně a Vídni. Roku 1928 promoval prací na téma Geschichte des eschatologischen Problems in der modernen deutschen Literatur . 31. října 1929 vstoupil do noviciátu jezuitů ve Feldkirchu. Po jeho ukončení žil v letech 1931 až 1932 v Pullachu. Od roku 1932 do roku 1936 studoval teologii v Lyonu-Fourvière. Vysvěcen na kněze byl v Mnichově roku 1936. Od roku 1937 do roku 1939 byl redaktorem řádového časopisu Stimmen der Zeit. Od roku 1940 se v Basileji věnoval pastoraci studentů. Společně s Adrienne von Speyr založil 8. prosince 1944 sekulární institut Johannesgemeinschaft. Poté působil v Curychu a Basileji jako spisovatel a nakladatel vydavatelství Johannes v Einsiedeln. Roku 1950 odešel z Tovaryšstva Ježíšova, protože neměl volnou ruku k vedení založeného institutu a nakladatelství. Nadále se věnoval vědecké a publikační činnosti, s Henri de Lubacem a Josephem Ratzingerem také zakládal celosv...